Bob a Bobek

Jsem snad žabovřesecký občan?

2012-02-10T18:45:00.000+01:00

Dočetl jsem se v jedné chytré knize, že se prý řekne "do Žabovřesek" a "žabovřesecký". No, pomyslel jsem si hned, že je to pěkná blbost. Tady v Brně rozhodně většina lidí řekne "do Žabovřesk" a "žabovřeský".
Naštěstí existují jiné moudré zdroje, které toto potvrzují.
Ale je možné, že v některých z dalších českých Žabovřesk žijí žabovřesečtí obyvatelé. I když např. v těch jihočeských také píší "v okolí Žabovřesk".

Bob

Zamrzla nám voda

2012-02-09T12:35:00.000+01:00

To, že je letošní zimu hodně chladno, tedy alespoň posledních 14 dnů, poznali na vlastní kůži i králíci.
Tak si představte, že nám doma zamrzla voda. Naštěstí ne ta ve vodovodu, takovou zimu doma zase nemáme, ale voda minerální ve spížce.
Další potěšující zprávou je, že alkohol na stejném místě nezmrzl, je pouze ledově vychlazen :-)
Každopádně již byla provedena operace zateplení průduchů z venkovního prostoru do spížky.

Běžkování

2012-02-06T15:45:00.004+01:00

V neděli nebylo sice úplně nejtepleji, ale u Nového Města na Moravě bylo plno sněhu a projeté stopy, tak jsme také do nich vyrazili. Mrkli jsme se k Vlachovicím, Sklenému, Třem Studním a na Fryšavu a vrátili se pod Harusův kopec. A ani jsme úplně nezmrzli!

Z parkoviště jsme odjížděli jako poslední. No, možná to bylo spíš tím, že jsme dojeli taky docela pozdě a vůbec nejeli nějak extrémně rychle :-)

V ráji nejsou lidi

2012-01-27T16:00:00.002+01:00

Na konci října se králíci vydali se zkušenou skupinkou na dobývání Slovenského ráje.

Bobek se vyloženě těšil. Hlavně na žebříky, stupačky, řetězy a další technické vybavení umožňující přechod strmých a hlubokých roklí plných kamenů, vodopádů a mokrého dřeva.

Cesta začala v lůžkovém vozu směr Poprad. Trvalo to dlouho (dvouhodinové čekání na odstavné koleji v Bohumíně), ale vzhledem k tomu, že jsme pěkně spali, tak to vůbec nevadilo. Jela s náma spousta Čechů mířících většinou do Tater. O půl sedmé vyskakujeme ve Vydrníku a vyrážíme do ráje.

Na lůžkových vozech Českých drah je zajímavé to, že vás nechtějí ubytovat v jednom kupé s vlastní ženou. Uznávám, že někdy to může být výhoda, ale zrovna tady jsme chtěli jet spolu. Bylo nás ve skupině přesně šest - tedy přesně na dvě trojlůžková kupé, ale paní v brněnské pokladně tvrdila, že s náma bude muset jet jeden cizí muž a Bobek bude muset jet se dvěma cizíma ženama. Docela logické, že... No na České dráhy asi ano. Naštěstí se našim tvrdým vyjednávačům podařilo paní přesvědčit, a tak již žádný další problém v lůžkovém vlaku nebyl. Možná k tomu přispělo i to, že paní nebyla schopná věrohodně vysvětlit, jak odliší zaměstnanci ČD muže od žen :-) Pouze tvrdila, že průvodčí jakoukoliv ženu z našeho kupé ihned vyhostí.

V ráji jsme navštívili následující místa:
* Vydrník
* Hrabušice
* Prielom Hornádu
* Kláštorská roklina
* Kláštorisko
* Veĺký Kysel´
* Tiesňava Vel´ký Sokol
* Suchá Belá
Vše proběhlo za minimální účasti dalších návštěvníků, což lze vzhledem k teplotám pochopit. Ale každopádně to mělo dost výhodu - žádný čekání, ticho a klid.

Na večeře jsme chodili do místní koliby. A protože slovenská policistka slíbila hru s šachovým velmistrem Canem a svůj slib nedodržele, musel nastoupit náhradník Bob. Bobovi se dokonce podařilo velmistrovi dát šach mat, ale přiznejme si, byla to velká náhoda. Pak už šlo všechno podle plánu a byla to pěkná genocida.

Egi nám také odcitoval několik slavných komentářů Gaba Zelenaye, např.: "Naši majú snahu, ale nemajú puk. Áááá, už ho majú... Brankár Dzurilla ho vyťahuje zo siete..."

Cesta zpět byla dobrodružná. Paní pokladní ve Spišké Nové Vsi asi neuměla prodávat místenky, takže jsme si je nemohli koupit, i když jsme chtěli. Přestupujeme v Hranicích na Moravě, kde dokupujeme místenky a Egi se již vyloženě třese na to, jak bude moc vyhodit bezmístenkové pasažéry :-)

http://www.slovensky-raj.sk/

Fotky

V závěji

2012-01-26T23:45:00.000+01:00

Králíci si vyjeli zalyžovat na rozhraní Orlických hor a Králického Sněžníku. Cesta probíhala v pořádku až v podstatě do samotného cíle. Tam jsme se vydali na silnici (no spíše silničku), kterou našel vyhledávač, která je v mapě, a která není žádnou dopravní značkou označena, že by se tam v zimě neprováděla údržba.

Ze začátku bylo trochu sněhu, trochu ledu, ale vzhledem k tomu, že sněžilo, tak to nebylo nic podezřelého. Silnice se časem zužovala, sněhu přibývalo, sněžilo a foukal silný boční vítr, který také zafukoval cestu. Každopádně již nebyla možnost zastavit a otočit se, protože jsme byli dávno za vesnicí. To bychom se již nerozjeli. Takže jsme jeli a jeli a jeli až jsme definitivně zapadli. K vyhrabání nepomohly ani Bobkem nasazené sněhové řetězy, ani telefonní komunikace s policejními složkami. Tak nezbylo než vyrazit pěšky do vesnice a sehnat traktor. A to bylo hned. Potkali jsme člověka, který znal traktorů několik, a tak nás za malou chvíli jeden vytáhl zase pěkně na pevný povrch :-)

Laa, Zkrocení zlé ženy

2012-01-17T23:15:00.003+01:00

V sobotu jsme byli nejprve v termálech v Laa (teda správně v Lávě nad Dyjí, protože taky neříkáme Wien, ale Vídeň - to jsem si přečetl v jedné diskuzi na idnes.cz) a večer v Brně na Zkrocení zlé ženy.
Osobně by se mi hodilo spíš, kdyby bylo nejdřív Zkrocení zlé ženy a pak až termály v Laa, ale nakonec to docela dobře dopadlo i tak :-) Teplá voda i saunový svět - obojí bylo dobré. Ani nevadilo, že jsme si s sebou nevzali ani euro hotovosti. Jednak měl jeden králík narozeniny a taky jsme to zaplatili kartou - přece si nebudeme někde měnit cestou, že :-)

Opět na sever

2012-01-16T12:00:00.002+01:00

Bobek by možná raději jel v zimě, kdy tam noc trvá půl roku, ale to má teda pěknou smůlu.

Na Vánoce jsme dostali dvě mapy Finska :-) a taky jednoho průvodce a už máme aji půjčenýho průvodce Pobaltím, takže tam budeme muset letos v létě jet :-)

Povedený večer

2011-12-29T02:10:00.003+01:00

Včerejší večer jsme strávili u kamarádů. Všechno začalo tím, že nám přišla sms, že máme dojet vlakem, protože mají dobrý chlast. To můžu potvrdit. Šlo o campari doplněné kvalitním džusem.
Potom přišla na řadu hra Dixit, u které jsme se docela pobavili. Mě to teda zaujalo hodně, i když jsem obsadil průměrně něco mezi třetím a čtvrtým místem (ze čtyř účastníků).
Jo, věděli jste, že maskotem olympijských her v Moskvě roku 1980 byl medvěd?
Byl to povedený večer.
Bob

Já přece nejsu žirafa

2011-12-15T15:15:00.002+01:00

Já přece nejsu žirafa a stejně na mě obvykle nemají žádný kalhoty. A když už náhodou mají tu správnou délku, tak jsou na člověka s trojnásobným pasem.

Chudák žirafa, kde ta si asi kupuje kalhoty? Asi si nechá všechno šít na míru...

Bob

V trezoru

2011-12-12T23:33:00.002+01:00

V expozici České národní banky jsou zajímavé věci. Než se tam však dostanete, projdete přes bezpečnostní prohlídku a také přes x tun vážící dveře. Přesné číslo si už nepamatuju, každopádně jsou fakt velmi těžký a objemný. Provrtávat se skrz ně nemá fakt smysl, zvláštně když existuje mnoho jiných a jednodušších způsobů jak přijít k bohatství. K vidění jsou falešné bankovky klasifikované jako zdařilé padělky, pouhým okem těžko rozpoznatelné od pravých.

Za vidění stojí také část českého zlatého pokladu – konkrétně 1 tuna zlata v hodnotě něco málo přes 1 000 000 000 Kč. Potěžkáte si cihlu zlata (12, 6 kg při ceně něco málo přes 13 milionů korun) a zjistíte, že cihla olova nebo železa je oproti tomu pouhé peříčko. O něčem jako dřevo se ani nemá smysl zmiňovat. Milovníci historických platidel se mohou rozplývat nad solí, mušlemi nebo kameny. Milovníci méně historických se podívají na předchůdce dolaru – tolar. Někomu možná ukápne slza při pohledu na zeleného Gottwalda (já teda doufám, že nikomu – ta bankovka je fakt hnusná). Jo a jamajský dolar tam taky mají :-)

Bob

Z jiného soudku

2011-11-07T15:35:00.005+01:00

Než se tu objeví zase něco vlastního, tak zatím zveřejňujeme odkaz na blog jedné ředitelky a finanční manažerky v jedné osobě. I když ji asi neznáte, určite si tam najdete situace, které znáte ze svého pracovního života. Bohužel :-(

Bububu realita

Na titulní straně se objeví pouze nejčerstvější příspěvek, ostatní jsou v archivu napravo.

Drobnosti

2011-09-07T20:00:00.001+02:00

Byl jsem na oslavě 58. narozenin (40 + 18). Konalo se to na jednom táboře a měli tam takovou vyhlídkovou věž. Tak jsem si na ni vylezl.

Máme lehce VIP značku na autě. Něco jako 7S7 7717. Nejhorší na tom je, že si všichni myslí, že jsme tuhle značku dostali přes nějaký kontakty na úřadě, kterej značky vydává. Říká mi to tak každej druhej, kterej auto vidí. Každej druhej jenom proto, že se nejedná o luxusní káru v nejvyšší palbě. A nejvtipnější na tom je, že k získání této "VIP" značky nebylo vůbec použito žádných speciálních kontaktů. Získáno zcela náhodně jako prostý občan v úředních hodinách. Ale věřte tomu, že :-D

Vyzvedával jsem stan, který Bobek zadal k opravě. Příjemný mladý muž mi při předávání stanu vysvětlil nějaké podrobnosti týkající se opravy a dodal, že se slečna (to jako Bobek) nemá leknout, že tu jednu tyčku museli nastavit :-D

Na kolobce

2011-09-03T20:05:00.001+02:00

Dnes jsme se byli projet na koloběžce po Moravském krase. Na strojích Kostka hill a Kostka uni jsme ujeli asi 35 km: Vilémovice - Ostrov u Macochy - Sloup - Pustý žleb - Skalní mlýn - Suchý žleb - Ostrov u Macochy - Holštejn - Lipovec - Kojál - Kotvrdovice - Krasová - Vilémovice.
Stálo to za to :-) Ne, že by koloběžka byla lepší a rychlejší než kolo, ale unavili jsme se slušně a zas to byla nějaká změna.

Využili jsme služeb této půjčovny koloběžek.

Fotky

Srpnová sklizeň

2011-09-01T17:30:00.001+02:00

V srpnu se nám trochu urodilo a byla to pěkná sklizeň. Teda mluvím o medailových pozicích z dračích lodí. Nejdřív v Kojetíně - tam to byla stříbrná medaile v závodě na 200 metrů a bronz na 1000 metrů - oboje pro posádku Manner Dragons.

A uplynulou sobotu 1. místo na 200 metrů a 1. místo na 1000 metrů v závodě na Křetínské přehradě u Letovic - oboje pro posádku Draci z pryglu. Je to teda stále ta stejná posádka, ale pod jménem sponzora jedeme jen ty závody, kde nám platí startovné ;-) Soutěžilo celkem 48 posádek, ale v zájmu objektivity nutno dodat, že hodně z nich tvořily narychlo sestavené skupiny přátel, které, při vší úctě, nemají šanci nás porazit...

Jedinou nevýhodou křetínské akce bylo, že jsem zjistil, že vlak 22:30 jezdí z Blanska jenom v pracovní dny :-) Ale naštěstí jede další za 50 minut, takže to nebylo tak hrozný zjištění, zvlášť když je na nádraží v provozu restaurace :-)

Fotky z Kojetína

Předjíždíme potopenou loď na Křetínce - my jsme ti zelení

Bob

Tak jsem zas něco přečet...

2011-08-26T18:45:00.001+02:00

Přečetl jsem si knihu Mládí v hajzlu - mladík v odboji (Deník Nicka Twispa), jejímž autorem je C. D. Payne.

Byla to sranda :-) Mohl bych sem vypsat pár hlášek, které mě zaujaly, ale bylo jich tolik, že bych v podstatě opisoval celou knihu. Takže si to budete muset přečíst sami. Teda jen ti, co to náhodou ještě nečetli, což vzhledem k mé pozici kulturního barbara nebude už asi skoro nikdo.

Bob

Odkaz na e-knihu

Když si báječnou ženskou...

2011-08-23T07:30:00.001+02:00

Když si báječnou ženskou vezme idiot

Není v tom nic osobního, prostě se mi to líbí :-)

Bob

Manner, dračí loď a Železný Zekon

2011-08-19T08:00:00.000+02:00

Dračí loď, ve které jezdí Bob, má sponzora - firmu Manner. Jednou ročně se koná akce, kde se sejdou zaměstnanci firmy a posádka dračí lodi. Jedním z čísel letošního programu byla i návštěva Železného Zekona. Zekonovy kousky stály za to. Celé doprovázel komentáři ve stylu rozhovoru. A pak se šlo na věc. Plně naložená dračí loď se pokusila odrazit od břehu a Zekon se snažil v tom zabránit za pomoci lana, které měl přivázané k lodi. No, neodjeli jsme :-) Ale kdo by taky čekal, že odjedeme, že... Když Železný Zekon udrží i tank nebo stíhačku...

Fotky

Romane, moje slova :-)

2011-08-18T12:15:00.004+02:00

Primátor města Brna Roman Onderka se svěřil (viz str. 2), že jeho největší radost má momentálně šest písmen - jmenuje se CEITEC. V tomto s ním musím bezpodmínečně souhlasit. Snad nám to nadšení vydrží.

Včera jsem se byl taky podívat na zahrádku, kterou pro Brňany připravila skupina Rafani. Netočí se tam sice žádné pivo, ani nepěstuje nejlepší hrášek na světě, ale stejně ta zahrádka na Kolišti stojí za zhlédnutí.

Naopak obrovský balvan v Lužánkách, do kterého se dá vstoupit, je již trochu v nepoužitelném stavu.

Více o akci

Bob

Poprvé v balónu

2011-08-17T11:15:00.000+02:00

Úterý 16. srpna 2011 večer. Králíci Bob a Bobek nastupují do horkovzušného balónu OK 4046 firmy Kubíček a poprvé ve svém životě se vznášejí v balónu nad povrchem zemským. Do úctyhodné výšky asi šesti metrů :-)

Děkujeme pilotům Honzovi a Jardovi, již skoro historickému balónu výrobního čísla 36, a až budeme mít peníze na balón a budeme si jej chtít koupit, tak si ho určitě koupíme u jedné z nejvýznamnějších továren na horkovzdušné balony na světě.

A mimochodem, balóny jsou dost bezpečné, nebo snad znáte nějaké letecké neštěstí v Česku, kde by se zabil pasažer balónu?

Fotky

Žít Brno v Adamově

2011-08-12T17:00:00.000+02:00

http://www.zitbrno.cz/wp-content/uploads/2011/08/logo-brno_adamov.png

Jedna z mnoha variant uplatnění nového sloganu "Žít Brno". Podrobněji.

Je toto možný?

2011-08-11T08:50:00.003+02:00

Nejvyšší počet panelových domů na počet obyvatel?
Rozhledna s nejhorším rozhledem na světě?
Kouř a hluk?

A to ještě není všechno! :-)

Více o Adamově na Necyklopedii.

Mrtví ožívají - a bez regulačního poplatku!

2011-08-08T22:08:00.000+02:00

Nedávno jsem si byl u své praktické lékařky vyřídit potvrzení o tom, že můžu pracovat. Že můžu sedět v práci na kancelářské židli a koukat do počítače. Na tom by nebylo zas tak nic divného - povinnostem musí být učiněno za dost.

Přestože byly odpolední ordinační hodiny, které jsou určeny zejména pro pracující (jeden den v týdnu), bylo poměrně narváno. A docházeli stále další a další. Měl jsem štěstí, že většina starších spoluobčanů (nechtěl bych psát důchodců) se dobelhala až po mě. Funěli, vzdychali a zkrátka vypadali, že co nevidět minimálně umřou. Paní doktorka je pečlivá, a tak fronta moc neubývala. Spíše naopak. A tak bylo velmi zajímavé sledovat, jak se stav "umírajících" pacientů velmi zlepšoval. Když uběhla asi půl hodina, tak vyskočili jako prokropení živou vodou a odskákali domů. Zůstali sedět jen ti, co opravdu potřebovali lékaře navštívit a šibalsky se na sebe usmívali.

Na tomto příkladu je vidět, že české zdravotnictví dosahuje velmi dobrých výsledků. I pouhý pobyt v čekárně může uzdravovat. A bez regulačního poplatku.

Bob

P. S. Nemám nic proti starším nemocným spoluobčanům. Každý jednou bude starý a s velkou pravděpodobností bude nemocný. Ale někteří to tak trochu s těmi svými "nemocemi" přehánějí. A nemusí jít jenom o starší věkem, že...

Úřednický slovník

2011-08-01T21:50:00.003+02:00

Nastal čas zveřejnit tento malý úřednický výkladový slovníček:

Výpočetník - ten, kterému nosíme víno, když nám v pracovní době opravuje počítač naší dcery; v normálních firmách ajťák, případně informatik.

Tvrdě pracovat - dát si kafíčko, poklábosit, rozhovořit se o tom, kolik mám práce, jít na oběd, dát si kafíčko, poklábosit, rozhovořit se o tom, kolik mám práce.

Pracovat efektivně - když se větší skupina tvrdě pracujících shodne, že pracuje efektivně, v takové situaci nemá žádný jiný názor místo ani opodstatnění.

Získávat a poskytovat informace moderně - hlavně ne mailem, nebo panebože s využitím intranetu, ale pěkně telefonicky.

Etiketa chování na poradě a při telefonování - sedím na poradě a telefonuju s rukou před pusou.

Pomsta - je tehdy, když otevíráte soubory v tabulkovém procesoru, máte vybranou volbu, že pouze soubory .xls a hrozně se divíte, že nemůžete najít (a otevřít) komentáře v souboru .doc. Jediným možným vysvětlením, proč se vám to nedaří, je to, že kolegyně, která už tu nepracuje, soubory schválně smazala.

Taxativní a demonstrativní výčet - vysvětlit úřednici, co je to taxativní a demonstrativní výčet vyžaduje nadlidskou sílu, polehčující okolností je, že ani v úřednických kruzích ministerstva práce a sociálních věcí o tom ještě asi neslyšeli.
:-)

Udělat hezkou tabulku - tabulka (klidně třeba o ničem) musí být hlavně veliká, tvářit se strašně složitě - cílem úřednické tabulky není zjednodušit, ale naopak zkomplikovat - a hlavně, musí být barevná - nejlépe v křiklavých barvách!

Bob

Demokracie

2011-07-01T14:00:00.000+02:00

Poznámečka k hlasování na zastupitelstvu městské části: je to sice pro veřejnost, ale to neznamená, že kdo přijde, ten hlasuje. Tak si teda aspoň představovala fungování obecní samosprávy jedna občanka. Byla by to sice samosprávná demokracie v nejdostupnější formě, ale asi by to byl trochu velkej zmatek.

Takže: na zastupitelstvo ano, ale hlasovat můžou jet zvolení zástupci lidu :-D

Podruhé na kanále

2011-06-30T13:00:00.003+02:00

Letos jsem podruhé vyjel na Baťův kanál na dračí lodi. Celkově šlo již o třetí obdobnou expedici, ale z časových důvodů jsem se loni nezúčastnil. Přináším útržkovité vzpomínky levého pádlaře (podle strany na lodi i podle schopností).

Začalo se tak jako vždycky – v Kroměříži. U toho jsem ale nebyl, protože jsem do lodě nastoupil až v pátek odpoledne v Uherském Hradišti, takže vzpomínky na bujarý čtvrteční večer nemám :-) Ostatní mají, nebylo to nic dramatického.

Novinkou letošního ročníku bylo zařazení doprovodného plavidla. Nejednalo se sice o několikapalubní luxusní jachtu, jak by si věhlas naší posádky zasluhoval, ale i tak šlo o příjemný doplněk k našemu dračímu plavidlu. Ne, že by sponzor jachtu nechtěl zaplatit, ale na Baťův kanál se prostě takovéto plavidlo nevleze.

Ale i tak jsme se mohli zbavit závislosti na automobilech, kterými jsme dříve museli kyvadlově jezdit a převážet zavazadla. Naopak si někteří mohli tím pádem dovolit rozvinout svoji závislost na alkoholických nápojích. Samozřejmě v souladu s heslem „Alkohol je nebezpečný pro vaše zdraví, konzumujte ho s mírou.“ Míra s námi nejel, a tak jeho úlohu musela převzít Mirka. Nutno říci, že se jí zhostila obstojně - šestá lavička se neustále otřásala smíchy a my s ní.

K večeru jsme dorazili do Kostelan (nad Moravou). Pozor, až někdy pojedete do Kostelan, tak si dobře rozmyslete, do kterých Kostelan vlastně chcete. V blízkosti jsou dvoje Kostelany – ty druhé jsou nedaleko v Chřibech a jak nám potvrdili domorodci, tak si to turisté často pletou. A hledají u nich kopce, koňské farmy, apod. Musím potvrdit. Když jsem doma Bobkovi říkal, že budeme spát v Kostelanech, tak mi hlásil, že oni možná půjdou do Chřibů z Kostelan, takže se potkáme.

Po řízkové večeři se jelo na projížďku po i proti proudu na našem doprovodném vozidle naloženém nejrůznějšími vzorky vína. Víno ubývalo, pohoda přibývala, nedošlo k žádnému emobéčku (man overboard) a nakonec se podařilo i úspěšně přistát, takže prostě fajn večer.

Spaní na tribuně fotbalového stadionu je příjemné, méně příjemný je zvuk křovinořezu v sobotu v sedm hodin ráno. Ale před tím vás neuchrání ani stan, kde spala drtivá většina – no vlastně bych mohl napsat, že všichni kromě mě. Ale není to tak úplně pravda, protože 2-3 lidi vždy spali přímo na lodi. Ale úplně divnej nejsem, jednak jsem byl jen na dvě noci na rozdíl od ostatních, díky pozdějšímu příjezdu jsem také věděl, že už pršet nebude a navíc by se samozřejmě někdo našel, kdo by mě rád v případě nepřízně počasí rád ubytoval :-D (Poznámka redakce: hned následujícího večera taková nabídka přišla, ale bylo to z dámského stanu, tak ji Bob jako ženatý muž musel samozřejmě odmítnout.)

V sobotu jsme pokračovali do Uherského Ostrohu, Veselí nad Moravou. Našim cílem byly Vnorovy. Při příjezdu do Vnorov nás uvítala spousta malých dračích lodí zhotovených v místních loďařských závodech. Bubny z barelů, hlavy a ocasy z lepenky. Mají tam také galerii plnou triček, šatů a všemožných drobných dárečků. Jedna část posádky šla večer omrknout místní zábavu, aby se vrátila až nad ránem a v plné formě mohla vyrazit do další etapy, další část hrála karty a nechala se naučit několik karetních švindlů. Ale tak jo, dělali jsme, že to nevidíme :-)

Po Baťově kanále se může na lodi jezdit celodenně i celonočně (oboje testováno na lidech). To jen rybáři si myslí, že po šesté hodině mají plavidla zůstávat v klidu. Prý si to odhlasovali na nějaké své rybářské schůzi. A nelíbili se jim naše noční vyjížďky.

V neděli jsme křižovali Moravu a jeli do Strážnice. Tam mají každoročně početné publikum, výborné klobásy a příjemnou atmosféru. Cestou také následují třešně kolem kanálu – museli jsme zastavit.

Ládin se musí každý den koupat, jinak není ve své kůži. Nicméně tažení na laně za dračí lodí mu nedělá dobře. Prý se u toho nedá dýchat. Ten si navymýšlí…

Naši sestavu doplňovali vypůjčení Zuzka a delegát (tak si sám říkal) Luděk. Celkem nás bylo 25 a stálo to za to. Houpali jsme se ještě 2 dny po vysednutí z lodi, ale pak už si naše těla zase zvykla na pobyt na souši.

Zajíždíme i do zahraničí. Ze slovenského prístavu Skalica bohužel musíme loď přenášet. Tady propojení s Moravou chybí. Ono se to nezdá, ale loď se pěkně pronese. Nakonec to zvládáme. Robert s jedinou sesterskou dvojicí (Iva, Xenda) v posádce prosekal mačetami cestu k Radějovce a jelo se dál.

V Hodoníně jsme si ověřili, že na gurmánskou porci gordonu bleu stačí talířek o průměru 15 cm a také se testoval veslařský trenažer. Zkouška proběhla na jedničku.

No co dodat? Pak se taky trochu pádlovalo, někdy i několik kilometrů bez zastavení. A nakonec se jelo z Hodonína autobusem domů. Společnost nám dělalo pivo s konopím, které jsme někde po cestě dostali jako dárek.

Zákaz vstupu do sprchy

2011-06-28T09:00:00.001+02:00

Asi budu potřebovat zákaz chození po volejbale do sprchy. Za poslední rok jsem nechal na různých místech ve sprchách už dvoje kraťasy. První zmizely beze stopy – nikdo je nikde neviděl, přestože jsem pátrání zahájil poměrně brzy - asi se odpařily, druhé se neztratily, tak aspoň něco. Kdo nemá v hlavě, musí jezdit neplánovaně tramvají na okraj Brna i v době tzv. stávky. Ale stejně ta "stávka" nebyla špatná. Jel jsem domů skoro soukromým autobusem, mohl jsem si říct, kde chci zastavit a nemusel jsem nikomu ukazovat jízdenku :-)

Jen tak na okraj - jeden průvodčí nám s Bobkem ve vlaku říká: "vaše jízdenky, prosím, slečno a mladý pane". Tak s tím mladým pánem můžu jen souhlasit, ale ta slečna… No, nevím nevím...

Bob

Jak mě pobavili

2011-06-26T20:20:00.003+02:00

Nedávno jsem si v jednom nejmenovaném obchodním domě s obuví na brněnském náměstí Svobody koupil boty (není to Baťa, protože ten není na náměstí Svobody). Chodil jsem v nich sporadicky a střídavě
14 dní a začaly vykazovat výrazné závady.

Tak jsem je dovalil na reklamaci. Paní byla rozumná, naznala, že jsem je opravdu za 3 týdny od zakoupení nemohl zlikvidovat takto výrazně - díra v podrážce, odlepený vnitřek boty, apod. Vypíšeme protokol a za tři dny se mám stavit.

Tak se stavuju. Jiná paní. Prý se reklamace neuznává, že se jedná o mechanické poškození. Ano, skutečně se jedná o mechanické poškození, které je ale způsobené tím, že materiál boty je silně nekvalitní. A odlepená stélka prý půjde přilepit. No tak říkám, že to je asi vtip a že to budeme muset tedy řešit jinak. A už kolem běží vedoucí a prý se na to ještě mrkne. Tak se na to kouká ještě pět minut za zavřenými dveřmi, nebo dělá, že se na to kouká a pak dorazí, že mi teda mohou nabídnout 50 % slevu, protože boty jsou funkční - no nevím teda, zda boty s dírou v podrážce jsou funkční, ale asi jo, nebo, že si mohu boty vyměnit za jiné, nebo si nechat poukázky na nákup u nich ve stejné hodnotě, nebo, ale to prý není nejlepší možnost - pro ně, že ;-) vzít zpátky peníze. Tak a je rozhodnuto :-D

No asi mají pokyn, že se reklamace neuznávají a uznávají se jen těm, kdo se ozvou.

Bob

Loajální zaměstnanec

2011-06-14T10:00:00.002+02:00

Tak já musím říct, že také nejsem loajální zaměstnanec. Tedy spíš nejsem rád loajální zaměstnanec tehdy, pokud se mě snaží řídit neschopní nadřízení, případně neschopní spolupracovníci, případně mám být tupým kolečkem zkostnatělého systému. Obvykle nastává vše zaráz. Nevím, čím to je, ale zdá se mi, že těch neschopných lidí a zkostnatělých systémů je nějak moc. Asi mám moc vysoké nároky :-)

Zajímavé je také zjištění, co všechno jsou ochotni zaměstnavatelé naslibovat, pokud vás chtějí někde udržet. Takový pocit zas tak často v životě nezažijete. Bohužel realita a sliby nejsou totéž, a tak své rozhodnutí změnit neměním :-) Jo, měli si to uvědomit dřív :-D

Méně zajímavé, ale rovněž přínosné a v konečném důsledku také dobré pro váš život, je sledovat, co všechno je ochoten zaměstnavatel udělat, pokud se vás chce zbavit, máte-li názory a výhrady k řízení organizace, které se mu zrovna nehodí do krámu. Obrovské názorové veletoče nejsou žádnou výjimkou. A platí pravidlo, že nad blbým zaměstnavatelem (případně jeho prodlouženou rukou – vedoucím zaměstnancem) nemůžete nikdy zvítězit. Můžete jen remizovat a to stojí spoustu sil a energie. Nakonec je proto vždy lepší místo změnit. Pokud jste schopní, tak to není nikdy pro vás škoda, spíš pro zaměstnavatele, který si vás dostatečně nevážil. On si to třeba někdy uvědomí, ale spíš ne, na pracovním trhu je totiž stále vysoký počet cvičených opiček, učenlivých papoušků a stále spokojených lenochodů, kteří jsou ochotni zastat jakoukoliv práci.

Bob

Borůvka = jagoda?

2011-06-13T22:15:00.000+02:00

Tak co, řekne se polsky borůvka jagoda? Podle slovníku to vypadá, že snad aji jo... Ale stejně je to divný :-)

Sběrači kovů

2011-06-06T22:15:00.002+02:00

Kamarádka včera říkala, jak nějací sběrači kovů navštívili jejich zahradu a odmontovávali okapovou rýnu. To vše za bílého dne.

A hned dneska v novinách článek o vile Tugendhat...

Ciao Venezia!

2011-05-29T21:15:00.000+02:00

Už jste někdy jeli do Benátek na kole? My ano. Teda je pravda, že jsme si ho z Brna trochu posunuli autem, ale závěrečných cca 40 km jsme jeli na kole. Bydleli jsme totiž v Duna Verde. Cesta na místo probíhala v pohodě až na to, že na rakouské dálnici byly furt nějaký omezení rychlosti. Buď 100 km/hod. na vybraných místech nebo 80 km/hod na místech, kde se pracovalo. A ty pracovní úseky byly občas dost dlouhý. Takže člověk může zapomenout na to, že by se dostal přes průměrnou rychlost 90 km/hod. Místo bydlení jsme nakonec našli. Hned napoprvé jsme dojeli podle plánku a popisku na správné místo, ale řekli jsme si, že tam ještě nejsme (neviděli jsme dobře ukrytá auta dalšího osazenstva), tak jsme se jeli podívat zase jinam.

Systém italských cyklostras je zajímavý. V oblasti jsou krásné možnosti jízdy na kole. Člověk ovšem může zapomenout na to, že by tam byly nějaké značky, směrovky, apod. Takže se jede většinou dle odhadu. První objevitelské cesty proto obvykle trvají déle a přinášejí zajímavá zjištění. Objevena mrtvá laguna s polonudistickou pláží, objeven most přes řeku Piavu, apod. :-)

V Benátkách jsme strávili na lodích skoro polovinu života. No, polovinu života ne, ale dost. Ty lodě totiž jezdí hrozně pomalu. 5-20 km/hod. Mohly by jet rychleji, ale nejedou, aby nepoškozovaly lagunu velkými vlnami.
Mrkli jsme na ostrůvky Mazzorbo, Torcello, hřbitovní ostrůvek San Michele, uličku Calle Varisco – 58 cm široká – tvrdí průvodce, Ponto del Diavolo – most bez postranního zábradlí.

Koupali jsme se v moři. Mysleli jsme si, že to bude mít tak minus patnáct stupňů, ale nemělo. Jak je to mělký, tak se to docela rychle prohřeje a bylo to v pohodě.

Ještě jsme plánovali, že se vypravíme do Dolomit nebo Julských Alp na jednodenní výlet, ale to už jsme nestihli.

Celý týden bylo slunečno, případně polojasno a teploty mezi 20 a 30 stupni. Pršet začalo až na zpáteční cestě, asi 100 km před Vídní. Ale stálo to za to :-)

Fotky

Babewatching na Athosu - to by teda nešlo... a tak různě...

2011-05-24T08:00:00.004+02:00

Na třídních srazech se základní a střední školou je, mimo jiné, výborné to, že se pořád nikdo neptá, kolik máš let. Všichni, kromě mimořádných propadlíků, mají zhruba stejně a odpadají tak otázky typu, co studuju, jestli už fakt pracuju, jestli už mám ke třiceti a zda prstýnek na ruce znamená, že jsem zasnoubenej :-D Zůstává už jen otázka na počet dětí, ale na tu už mám odpověď dobře nacvičenou ;-)

V nějakém rozhovoru mě zaujala činnost, kterou provozuje dotázaný na pláži - žádný surfing nebo kitting, ale pěkně babewatching :-) Výhodou babewatchingu je taky to, že se dá provozovat skoro všude :-D Výjimky se samozřejmě najdou, např. řecký Athos...

Protože chodím hrát s kamarádem občas pingpong a moje stařičká pálka už má nějaké defekty, tak jsem si chtěl koupit novou. Původně jsem si chtěl koupit už hotovou, ale panem odborníkem mi bylo vysvětleno, že si můžu jen za o trochu větší peníze koupit vlastnoručně (odborníky) vyrobenou. Prý si to tak všichni dobří hráči vyrábí :-) Tak jsem si teda nechal nalepit na kus dřeva dva potahy. Dneska jsem byl hrát a musím říct, že hraje dobře. A hlavně jsem byl osobně u zrodu své pálky.

V neděli jsem se podruhé v životě na triatlonu: 1 km plavání, 50 km na kole a 10 km běhu. Plavat neumím, na kole jsem strašně línej a nechce se mi makat, běhat mě vcelku baví, ale ne když mám za sebou 1 km plavání a 50 km na kole v kopcovitém terénu a většinu soupeřů před sebou :-D Takže to bylo utrpení, už tak od druhé délky v plavání jsem přemýšlel, zda nemá bazén nějaký podvodní východ, kterým bych se mohl nepozorovaně vytratit. Na kole to bylo nebylo moc lepší, spíš horší - nějak se tomu nechtělo jet. Ve výsledku to bylo (oproti první účasti) + 1 minuta v bazénu, + 5 minut na kole a + 7 minut v běhu (tam už jsem se ale v posledním kole šetřil, protože jsem viděl, že na ty přede mnou nemám, a ti za mnou mě taky nedoběhnou).

Bob

Máme bronz!

2011-05-22T22:50:00.000+02:00

Stejně jako čeští hokejisté, i králící si dovezli domů bronzové medaile. Z šifrovací a orientační hry Dnem. Podařilo se to i díky složení týmu Dvě třetiny králíků, do kterého se podařilo angažovat zkušeného řešitele všech logických i nelogických úkolů - pana J. E., zvaného Čmelda. Ale stejně jako čeští hokejisté, i Dvě třetiny králíků těsně pod vrcholem klopýtli a museli se spokojit s bronzem.

Ale pěkně popořádku. Na sraz se v různém stupni rozkladu (nemoc, bolavý kotník, nevyspalost, zbytkový alkohol v krvi) dostavil tým, který se chtěl dostat co nejdál v kategorii starší (na experty jsem si zatím netroufli). Již úvodní těstovinová směňovací hra naznačila vysoké ambice. Při ní jsme také uplatnili své znalosti italštiny, kterou jsem nedávno pilovali přímo v zemi těstovin. Při průchodu týmu přes jednotlivá stanoviště cvakali spouště lačných fotografů a Dvě třetiny králíků se držely stále v čele, přičemž stihly podebatovat i s týmem 85 (ulipispirus). Po třetím stanovišti a šifře odkazující na samotného Boba se tým dostal do čela. A suverénně v něm vydržel bez větších problémů a v poklidu (nákup v Bille, pokusy o nákupy kofoly, žádný běh) až do stanoviště číslo osm.

Tam se na nás nalepila smůla, na Bobka doslovně, na všechny ostatní (včetně Bobka) i mozkově, takže jsme luštili přes hodinu šifru, kterou pak Čmelda, až ho to napadlo, vyluštil za 3 minuty.

Nakonec to však nedopadlo úplně špatně a do cílového jedenáctého stanoviště jsme dorazili na třetím místě. No a to jsme mohli být i druzí, kdybychom sledovali žlutou značku a odbočili správně, kde se mělo. No, to je tak, když se někdo nevěnuje hře a pořád kecá ;-)

Na klíšťata: Bob vs Bobek 1:2.

Nejen hadi a štíři

2011-04-24T23:10:00.002+02:00

Na sv. Jiří nevylézají jenom hadi a štíři, ale také malá pruhovaná divoká prasátka z křovin a hustníků podél silnic. Dneska jsem potkal pěkné stádečko (tak 4 velká a 12 malých), ale musím je pochválit. Spořádaně se procházela u krajnice, takže nebylo potřeba ani zastavovat.

Z Bobova mobilu VI.

2011-04-24T18:57:00.006+02:00

Vodní pólo poprvé naživo.

Sen každého muzea, dlouhá fronta před vchodem.

Magistrátním úředníkům nestačí k parkování ani ta místa, která si sami sobě vyhradili...

Tento pán má na účtu pěknou řádku čárek a ještě zvládne mobilovat...

Saša Krejčí a pánská karta

2011-04-15T01:00:00.001+02:00

Stačí se jmenovat Saša Krejčí, případně René(e) Janků, a hned máte život jednodušší, ale také trošku (pro vaši peněženku) nebezpečnější. Pošlete na nákup do obchodu svého partnera (opačného pohlaví). Zatímco vy si budete užívat tepla domácího krbu, případně vyhřátého auta, partner(ka) s naučeným PINem a/nebo podpisem v klidu zaplatí vaší kartou. Se jménem na kartě, ze kterého půjde na první pohled poznat, zda se jedná o muže či ženu, nemáte šanci. Teda aspoň ne v jednom bohunickém Albertu. Jedna žena chtěla včera platit kartou nějakého muže, ale pozorná pokladní jí sdělila, že nemůže platit pánskou kartou. „Proč?“, zeptala se. „Protože!“, zněla stručná odpověď :-D V zájmu objektivity nutno dodat, že jí to pokladní pak vysvětlila trošku obsáhleji. A také nutno dodat, že muž čekal na ženu před obchodem.

Nové, ale tak nějak postaru

2011-04-12T00:01:00.001+02:00

O víkendu jsem navštívil Národní technické muzeum v Praze. Tak exponáty tam špatné nemají, ale ten přístup. No takový klasický muzeový v Česku. Na většinu věcí se lze jenom dívat a to se mi zdá trochu málo.
Chtělo by to více nějakých věcí, které vás (a hlavně děti a králíky) vtáhnou do děje.
Dokonce jsem slyšel paní hlídačku, jak napomínala nějaké klučíky: "Pánové, nedotýkejte se zdí, ano!". (Kluci ošáhavali nějakou mapu hvězdné oblohy na stěně).

Bob

Stáří není nevýhoda

2011-03-24T06:50:00.001+01:00

Ne všichni staří/starší musí být neschopní (jak je dnes v módě si myslet). Dnes (poznámka redakce: dnes neznamená nutně dnes) jsem byl na školení, kde přednášející měla asi 70 let a zvládala mluvit lépe než někteří o hodně let mladší lektoři a navíc to měla v hlavně utříděný. Představil jsem si ji ve srovnání s mými kolegyněmi ve věku kolem 55 let a byl to docela rozdíl.

Jo a ještě něco, nejlepší je jít na školení a psát sms a přitom si neumět vypnout zvuky klávesnice :-D

Moderní sčítání

2011-03-22T23:55:00.002+01:00

Některé plátky se nám snaží namluvit, že letošní sčítání lidu, domů a bytů je moderní. Ale vzhledem k tomu, že první moderní sčítání lidu na našem území se uskutečnilo v roce 1869 (píše plátek), tak tomu budu i věřit. Akorát doba trochu pokročila.

První předběžné (!) výsledky budou zveřejněny na přelomu roku 2011 a 2012 - no není to skvělé? To to snad budou sčítat ručně, nebo já nevím... Nebo možná teprve budou vymýšlet metodiku, jak ta data vlastně zpracovat.

Poměrně vtipnou kapitolou je už samotné roznášení sčítacích formulářů. Někteří členové naší (širší, ne naší králičí) rodiny formuláře nedostali, protože je prý jejich rodinný příslušník nemůže (podle vyjádření sčítacího komisaře nesmí) převzít. Jiní členové dostali formulářů hned několik (na různých adresách) a to i době své
nepřítomnosti. Není nad jasné pokyny a dobře řízený systém. Už se těším až se za rok dozvíme, že je nás v Česku 11 milionů, z toho 6 milionů žen a 6 milionů mužů :-)

Psychopaté ve vedení

2011-02-15T07:00:00.001+01:00

1 % populace tvoří psychopati, 10 % manažerských funkcí zastávají psychopati. Týká se to asi snad každého z nás... (zdroj: Lidové noviny, 29. 1. 2011)

Z Bobova mobilu V.

2011-01-30T07:30:00.002+01:00

Palubovka mistrovství světa v basketbalu.

Pohár pro vicemistryně světa. No, tak prezentace trochu pokulhává...

Západ Slunce nad Brněnskou přehradou.

Tenhle cyklista nesesedl ani na červenou a spořádaně čekal, i v prudkém kopci :-)

Auto se zajímavou značkou, jelo před námi a navíc to byl Renault.

Tenhle obrázek nebyl vůbec pro mě. Byl poslán pro Dominika Mikeše. Autor si bohužel spetl číslo :-)

Miluju úředníky!

2011-01-27T07:30:00.003+01:00

aneb několik zážitků z posledních dní

Miluju paní z banky

Říkali mi rodinní příslušníci, že už v Maďarsku neplatí dvousetforintové bankovky. Našel jsem doma jednu takovou a rozhodl jsem se o tuto velkou sumu (17 Kč) nepřijít a zašel jsem do jedné nejmenované banky, abych ověřil situaci a případně ji tam rovnou udal, kdyby ji náhodou brali.
Jedna chytrá paní pokladní mi nejdříve naznačila, že jsem se asi stal obětí studentského vtipu (další důkaz toho, že vypadám velmi mladě), poté si bankovku prohlédla a zjistila, že je vydána v roce 2005, takže musí být určitě platná, protože je vydána teprve nedávno. Poté se zeptala sousedního pokladníka, aby se ujistila ve své pravdě. Ten ji trochu znejistěl tím, že i bankovka z roku 2005 nemusí být platná, ale že neví, protože s forinty neobchodují.
Nezbylo než ověřit situaci na internetu (asi jsem tím měl začít a neztrácet čas s úředníky) - bankovka již skutečně není platná. Opět jsem si potvrdil, že „schopnosti“ některých „úředníků“ jsou na vysoké úrovni :-D

Miluju úředníky z energetické společnosti

Přišel k nám dvakrát odečítač stavu plynoměru. Bohužel chodí v nevhodné časy, tak nás ani jednou nezastihl doma. Po první návštěvě nechal lístek, že můžeme stav nahlásit na telefonní číslo odečítací firmy. Nahlásil jsem. (Ale k odečítači se nejspíš tato informace nedostala.) Po druhé návštěvě nechal lístek, že můžeme stav nahlásit na telefonní číslo dodavatele plynu, případně zaslat mailem dodavateli plynu. Zaslal jsem mailem. Vrátilo se mi, že mnou nahlášený stav je nevěrohodný a mám se jít podívat znovu na plynoměr. Šel jsem se podíval, ujistil se, že číst ještě umím a napsal jim, že je to fakt tak, že vaříme málo :-) (Lidi, choďte k nám v pracovní dny vařit, ať nemáme tak malou spotřebu.) Asi kvůli těm dementům budemem topit doma plynovými hořáky (trouba je elektrická), aby se jim náš stav plynoměru zdál věrohodný.

Miluju úřednici z Úřadu bez práce z divadelní hry Agáta hledá práci.

Bob

Mistr Bob navštívil Bongo

2011-01-26T08:00:00.004+01:00

Dobrý den pane Bobe, slyšel jsem, že jste měl zase nabitý víkend (pozn. redakce: již předminulý víkend, i redaktor má stále nabitý program)…
No, tak to nemohu popřít. Hlavní atrakcí byla páteční návštěva Bongo parku v Brně.

Na veřejnost už prosákly nějaké informace, že jste utrpěl několik nepěkných zranění…
No, tak určitě. Dal jsem do těch sjezdů hodně srdíčka, takže mám nějaké ty odřeniny a spáleniny. Pak se mi taky natrhly kalhoty na zadku a až včera (pozn. redakce: již minulý týden) bylo zjištěno, že mám taky modráky na zadku. Ještě bych asi měl zmínit, že při smečování do koše jsem si hodil balón na brýle, tak jsem je měl trochu zdeformované (pozn. redakce: ke dni vydání rozhovoru je již finanční sbírka na opravu brýlí ukončena).

Z dobře informovaných zdrojů se k nám doneslo, že jste se v Bongu nechtěl jít ani napít, abyste plně využil čas na atrakce. Je to tak?
Noooo, ano, každá minuta v Bongu mě totiž stála skoro 50 haléřů, a tak jsem nemohl ztrácet ani vteřinu pouhým pitím. Ale vynahradil jsem si to hned v hospodě nedaleko Mendláku, kde jsem si objednal dvě kofoly naráz.

A co jídlo, určitě vám vyhládlo…
No, tak nepochybně. Po takových výkonech. K jídlu už nám nechtěli nic dát – prý už nevaří. Tak jsem se zeptal ještě podruhé (něco malého – třeba hermelín, nebo tak?) a taky nic. A ani potřetí (Marlenka, nebo tak něco?) – a taky nic. Prostě nevaří. Pak jsme ujížděli domů trochu rychleji než 50 km v hodině a na Úvoze se zase zašívali empíci s radarem a měli tam označený úsek měření (úvodní cedule zřejmě dobře schovaná), ale nezastavili nás, takže všechno dobře dopadlo.

Nezdá se vám, že jste šetřílek?
Nezdá. Já totiž šetřílek jsem!

Co nám můžete říct k tomu, že jste ztratil v Bongu klíček od skříňky v bazénku plném kuliček?
Takové nešťastné náhody se občas stávají. Naštěstí šel se mnou velmi schopný kolega, který ho dokázal v mžiku objevit. Naopak mě trochu zklamalo, že jsem v Bongu potkal jen jednoho známého – obvykle to bývá lepší.

Vzpomenete si ještě na nějakou zajímavou událost z pátku?
Noo, tak dalo by se tak říct. Velmi vtipná byla například obsluha v jisté restauraci přiléhající ke kulečníkové herně. Nejenže neuměla správně sečíst tři položky na lístku, ale ještě nám vysvětlovala, jak ze tří položek na účtence dostane výslednou částku. „No tak ty tři položky jsem sečetla“. Kolega: „No, to bych čekal, ale jak jste došla k částce 191, když mně vychází 181?“ :-D

A co jinak?
Jinak nic. Ale tak trochu jsem piloval skládání Rubikovy kostky. Nedávno jsem se to naučil a teď si to musím opakovat, abych to zas nezapomněl. Jo, Bobek to ještě neumí :-) No, neměl bych zapomenout na perníkové srdce, které jsem dostal :-)

Otázky kladl Bob

Vzbudit se a spát

2011-01-25T06:40:00.000+01:00

Psala Radůza v Pátku:

...Ale jsou jitra, kdy se okamžitě po probuzení začnu těšit, až děti zase usnou...

Tak musím prohlásit, že jsou jitra, kdy se okamžitě po probuzení začnu těšit, až zase usnu, zejména v pracovní dny (Bob).

Ve sklépku

2011-01-24T21:50:00.000+01:00

Tož o víkendu jsme byli ve sklépku. V Prušánkách - Nechorách. Byl s náma jeden starouš, co říkal, že mladí dneska nic nevydrží.

Plnili jsme bobříka vinaře, který ale, bohužel, nebyl nakonec z provozních příčin vyhodnocen. Dozvěděli jsme se, proč se Dolním Bojanovicím říká Vatikán.

Zrovna když jsme tam byli, tak hořel dům, ale jsme v tom nevinně (dokonce jsme o tom ani nevěděli).

Nic mimořádného se asi jinak nedělo. Co by se taky ve sklípku mohlo dít, že :-)

Pár fotek

P. S.: Víte, proč má orel nad Lanžhotem poloviční rozpětí křídel? Protože si jedním křídlem zakrývá oko, aby se na ty blbce nemusel dívat...

Máš koule?

2011-01-12T23:20:00.004+01:00

Máš koule - samovyšetření

Zaujalo mě hlavně: "Celková doba samovyšetření by neměla přesáhnout 5 minut. Pokud Vám to trvá déle – pozor! Užíváte si to až příliš a nelze již mluvit pouze o samovyšetření!"

Zábava v Adamově

2011-01-04T22:00:00.001+01:00

Novoroční zábava
Lednový novoroční pokus stát se bohatým: Lupič se v Adamově pokusil ukrást bankomat, z podlahy jej ale nevytrhl Já to vážně nebyl :-) Za poslední dva roky je to "teprve" druhý pokus na stejném místě, první pokus dopadl úspěšněji...

Silvestrovská zábava
Na Silvestra jsem v práci nikdy asi ještě nebyl. No, všechno je jednou poprvé. Poprvé, kdy jsem doběhl na vlak a on nejel. Občas se asi vyplatí číst poznámky v jízdním řádu. Tak jsem zase valil na kopec, abych se do Brna dopravil autem. Dalším vlakem bych totiž o pár minut nestihl limitní čas. (Autem jsem to stihl, nikdo normální do práce nejel, takže ulice byly prázdné a šlo i zaparkovat poblíž práce.) Téměř v každé práci je totiž důležitější správná docházka. Málokdy někoho zajímá, zda něco užitečnýho děláte. Bohužel...

Ale v práci bylo veselo. Takže se účast vyplatila. Někdo se pokoušel odeslat platby, které mohly být odeslány již dávno, několik minut po bankovní uzávěrce. A světe div se, platby nebyly provedeny (a nepomohlo ani telefonování bankovnímu poradci, termín je termín, milá paní). Někdo, nebo snad ta samá?, se pokoušela hodit na mě úkoly, na které jsem upozorňoval již několik týdnů. A někdo měl také pěkně protažený ksicht, když jsem oznámil, že odcházím v jednu domů. Údernicím s mizivou produktivitou zdar, ale všeho s mírou.

Mladík

2010-12-23T19:05:00.001+01:00

Občas se mi snaží někdo namluvit, že už jsem krutě starej (třeba Bobek). Přes padesátiprocentní úbytek vlasů na hlavě, počínající stařeckou demenci, nižší výskok nad volejbalovou sítí a listování dokumenty pečovatelské služby (pravda to poslední z pracovních důvodů) a další přitěžující faktory, si to rozhodně nenechám namluvit.

Včera jsem si kupoval v DPMB šalinkartu na příští rok. Prodavačka mi něco vysvětlovala - že si musím koupit novou průkazku apod. A po mě šla na řadu paní (tak 45 let mladá/stará) a říkala: "Já bych chtěla také novou průkazku, jak jsem slyšela, že jste se o tom bavila tady s mladíkem." :-D :-D :-D

Bob

Část Moravy?

2010-10-21T14:00:00.001+02:00

Luštil jsem křížovku a ptali se na část Moravy. A "správná" odpověď? Slezsko! No tak nevím...

České Slezsko

Bob

Zpřísnění režimu nutné!

2010-10-20T21:45:00.003+02:00

Nechci se mstít, ale události minulých dní jasně naznačují, že zpřísnění Bobkova životního režimu bude naprosto, ale naprosto nutné! :-D

Zatím jsem navrhl několik opatření, jejichž cílem je zvýšení Bobkovy kázně a také respektu ke starším králíkům. Bobkovy benefity (jak je dnes moderní říkat) se upravují následovně:

* maximálně dvě hodiny denně (pracovní čas se nepočítá) na Facebooku – uvidíme, zda Bobek vydrží tuto sníženou časovou dotaci;
* maximálně tři láhve bílého vína na týden – příliš mnoho alkoholu snižuje pracovní výkonnost;
* maximálně jedna masáž (přijatá) měsíčně – více masáží jenom za odměnu;
* povolení k opuštění klobouku přes noc – maximálně na jednu noc týdně.

Bude to krutý, ale na výchovu mladších králíků není nikdy pozdě! :-)

na Žďár!

2010-10-19T20:18:00.006+02:00

Bob neustále otravuje... už nejen kvůli vstávání, ale i kvůli psaní na blog. Evidentně jeho metody ale nemají moc velký úspěch - donutí mě napsat tak jednou ročně (a možná ani to ne). Ale tedy k věci, napíšu to stručně, ať to mám za sebou ;-)

Předminulý víkend absolvován minipuťáček do Žďárských vrchů s dvěma muži, tedy o zábavu postaráno už při samotné domluvě. Týden před akcí se počet účastníků pohyboval mezi dvěma a pěti, měnil se zhruba třikrát denně. Nakonec jsme jeli tři. Místo odjezdu v pátek jsme odjeli v sobotu. Sobotní úvodní bojovka "kdo koupí lístky" dopadla dobře (vlak jel v 8:16, SMS v 8:06 "Romčo, kup lístky, přijedu 8:10", SMS v 8:08 "Pavli, kup lístky, přijedu v 8:15" :-))). Druhá bojovka "na Žďár z Brna i Prahy" skončila překvapivě bez komplikací (výpravy z Prahy i Brna se setkaly). Spolucestovatelé představovali navzájem tak trochu opaky - jeden si stěžoval, že chodíme málo, druhý zas, že moc, jeden měl hlad, druhý nám pořád vnucoval jídlo, jeden se koupal v rybníce, druhý o tom významně přemýšlel, jeden chtěl dobývat vrcholy, druhý radši ležet na louce, jeden kouřil, druhý mu nadával... pravda oba vykládali skoro pořád vtipy - znají jich nekonečně mnoho, včetně těch nemravných, které mi odmítali říct.

Přemýšlím, co se událo zásadního... Tak asi takhle:
- nějaké kilometry jsme ušli
- tradičně jsme minuli všechny krásná místa na spaní, abychom to hrozně křivé asi 5 metrů od cesty hledali potmě
- počasí vyšlo skvěle, v jednu chvíli bylo až 26 stupňů ve stínu, což některé zlákalo ke koupeli v Mílovském rybníce
- v noci jsme nezmrzli, ale jen těsně
- nejvyšší vrchol široko daleko jsme dobyli v 10 hodin a 10 minut (ano, bylo to 10. 10.)
- v Tisůvce jsme nebyli, na Tisůvce ano
- bylo to fajn
Fotky z akce v králičí fotogalerii.

Na závěr tohoto příspěvku přidávám zážitky z průběhu týdne. Jednak mi chutná Tatranský čaj a druhak doporučuju zajímavou textařku a písničkářku Ladu Šimíčkovou ;-)

Bobek

Volby z druhé strany

2010-10-18T22:15:00.001+02:00

Poprvé jsem se letos zúčastnil voleb z pozice toho, kdo výsledky sčítá a zapisuje.
Musím říct, že to bylo poučné.

Tak nějak bych řekl, že organizace voleb odpovídá celkovému stavu veřejné správy v Česku. To jest málo muziky za hodně peněz. Komise jsou zbytečně předimenzované a spousta lidí se tam nudí - však to znáte. Lidé jsou potřeba jen při sčítání, ale ani tam jich není potřeba tolik, když se to vhodně zorganizuje. Program pro zápis výsledků není zrovna uživatelský příjemný - asi to byla velmi dobrá zakázka - a rovněž např. nesčítá hlasy za všechny strany dohromady - takže se to musí dosčítávat bokem a do zápisu dopisovat. Pak se výsledky uloží a jede se s nimi k předání dat. V době internetu...

Volební pokyny jsou zbytečně obsáhlé (pořád se to v různých formách opakuje), zmatené a často protichůdné. Obsahují perly typu, že komise nesmí opustit (při cestě s přenosnou urnou) území svého okrsku apod. Např. naše komise vůbec nesídlila na žádné ze "svých" ulic. Takže jsme vlastně území opustili hned při zahájení své práce. Dále je znemožněno volit lidem, kteří se při parlamentních volbách zapsali na zastupitelském úřadě v zahraničí a nepožádali o vyškrtnutí. Při parlamentních volbách to má logiku - mohli by volit dvakrát. Ale tentokrát? V cizině volit nemůžou, protože se tam žádné volby nekonají. Tak proč jim neumožnit volit na jejich domácí adrese?

Život si dále komplikují komise sami sobě. V naší škole to byla například paní zapisovatelka z okrsku č. 46. Tato samozvaná ředitelka Zeměkoule, organizátorka vesmírného pořádku a pro mě legendární postavička rozhodla (mně tvrdila, že někdo na úřadě rozhodl, ale v pokynech to nebylo, takže si musím myslet, že si to vymyslela), že se komise v naší škole budou střídat na hlídce u pevné linky kdesi nahoře ve sborovně, kdyby někdo volal něco důležitého. Řekl jsem jí, že mají na nás mobil, takže si myslím, že to není nutné. Nepochopila to. Popravdě jsem ani nečekal, že by to pochopila. Navíc tu službu stejně neměla úplně dořešenou. Co když někdo zavolá, hlídač poběží zprávu sdělit ostatním komisím a zrovna někdo zavolá znova. Ale prý se to tak vždycky dělalo :-D Nepřekonatelný argument - alespoň na úřadě jakéhokoliv typu a velikosti.

O praktikách při zavírání a otvírání volebních místností přes noc, kvalitě některých členů komise a dodržování volebního zákona tak nějak obecně bych se z pochopitelných důvodů nezmiňoval. Závěrem bych konstatoval, že přes všechna uvedená selhání si stále myslím, že procento chybovosti v naší komisi bylo ve srovnání s ostatními poměrně malé. Když jsem tak slyšel, že někteří ani nevěděli jaká jsou pravidla pro sčítání. Další zapomněli přenosnou urnu v hospodě (kam zašli cestou od voličů na oběd), jiné komise zase do zápisů psali stížnosti na svoje vlastní členy.

Volbám zdar a nesmyslné byrokracii zvláště! Další volby jsou zatím očekávány v roce 2012 (krajská zastupitelstva a třetina Senátu), takže je dost času na uzdravení mysli.

Bob

Strojař ze mě asi nebude...

2010-10-01T23:20:00.003+02:00

Zúčastnil jsem se Strojařských schodů 2010: 16 poschodí, 320 schodů, 35 zatáček, 60 metrů převýšení. Splnil jsem svoje předsevzetí - přežil jsem a nebyl jsem poslední.

Číslo mého umístění bylo bohužel vyšší než moje startovní číslo. Vítěz fakt asi celou dobu běžel :-D, já jsem odpadl něco za polovinou, ale na svoji obranu musím říci, že mi nějak nešlo štěstíčko naproti. Jednak mi úplně nevyhovuje pravotočivost schodů (já raději levotočivé, ale s tím asi nic neudělám) a také mě přemohla nějaká rýma a kašel, což zrovna na kondici nepřidá. A navíc jsem jaksi zapomněl trénovat :-)

Potěšitelné naopak je, že jsem se nahoru doplazil dříve než všechny ženy kromě jedné. A ta jedna byla rychlejší jenom těsně. Já to prostě říkám pořád, že ani nejlepší ženy na podprůměrný muže v některých věcech nemají :-).

Takže správnej strojař ze mě asi nebude, ale na těch schodech prostor pro zlepšení ještě je. Uvidíme (třeba) za rok.

Psali v novinách

Bob

Dálnici do centra Brna!

2010-09-16T21:20:00.000+02:00

Konečně se někdo zamyslel nad nutností dálnice v centru Brna :-)

Nejlepší sobáš

2010-09-14T10:00:00.005+02:00

Předminulý víkend jsme absolvovali nejlepší sobáš v našem životě. Výzdoba laděná do zelena, umístění v krásném prostředí Vysokých Tater.

Podávalo se Cinzano bianco, prosciutto s melónom, slepačí vývar s mäsom a domácimi rezancami, medailónky z kuracích pŕs, sviečkovice a bravčovej panenky, opekané zemiaky a ryža. A pak už dle chuti. Nevěstě to slušelo a ženichovi také :-) Snad jenom Halina Pawlovská chyběla. A teď už nezbývá jen doufat, že to neskončí česko-slovenským rozvodem :-)

Již v předvečer probíhal košt slivovic - zhruba od ročníku 1987 do ročníku 1994. Všichni přežili, a tak byl i následující dny hotelový bazén se skluzavkou a vířivka stále v obležení :-)

Snad jen to počasí moc nevyšlo, ale uvnitř to až tak zase nevadilo. A navíc, vidět sníh na konci prázdnin není zase úplně k zahození.

Odkazy na fotky ze svatby nedáváme, protože jsme vzhledem k přetlaku kvalifikovaných fotografů nefotili. Takže jen zasněžené Tatry, kam jsme se vypravili s předstihem. Nakonec celé úterý a středu vytrvale pršelo, zhruba od 1700 metrů nad mořem sněžilo. Místy až metr sněhu. Ve středu taky foukal silný vítr. Plánovaný výstup na Rysy jsme museli odložit na jindy. Pod Gerlachovským štítem umrzli dva lidi. Občas spadla lavina. Jednu malinkou jsme viděli padnout u Popradského plesa. Hluk dělala ale jako veliká. No zatím si neumíme přestavit, jakej hluk dělá ta skutečně veliká.

A ještě jedna zajímavost, člověk někdy musí až do Tater, aby na cestě mezi Štrbským a Popradským plesem potkal kamarádku z Brna, kterou asi 5 let neviděl :-)

Melasa

2010-09-11T21:40:00.000+02:00

Sejdou se čtyři inženýři na večírku a popíjejí vodku, která obsahuje líh z melasy. Žádný z nich ale přesně neví, co ta melasa je. Tak my jim to řekneme. Melasa

Můj spolužák

2010-09-08T19:00:00.003+02:00

Už jsem vám říkal, že Petr Kolman je můj bývalý spolužák? :-)

video čísla jedna

video číslo dva

Slogan jako Brno

2010-09-07T19:40:00.001+02:00

Není to sice nejnovější, ale střelený je to dost, aby to stálo za připomenutí...

Studie City Identity a verbálních priorit města Brna

Žít Brno? Dvě slova, 600 tisíc a vlna kritiky

Servisní prohlídka pojistné smlouvy

2010-09-06T23:05:00.000+02:00

Dnes něco po poledni mi volala jedna hodná paní z pojišťovny - jméno pojišťovny raději neuvedla a nabízela servisní prohlídku mých pojistných smluv. Když jsem se ptal, co taková servisní prohlídka (což je fakt pojem, který jaksi s pojistnou smlouvou nemá nic společného) obnáší, tak navrhla, že by se za mnou zastavila ve tři odpoledne domů. To jsem bohužel musel odmítnout :-) Pak ještě zkoušela nějaké náhradní termíny - jako dnes večer, apod. Paní ještě asi neví, že místo u mě v kalendáři se blokuje minimálně několik dní dopředu :-D Rozhovor ukončila větou: "Asi se tedy nedomluvíme, že?" Rozená obchodnice :-D

Byl jsem se ostříhat. V rámci nezávazné společenské konverzace mi byl položen dotaz, zda mi už začala škola. Tak takhle mladě my králící vypadáme :-)

Bob

Každému podle jeho zásluh...

2010-08-22T13:22:00.004+02:00

Že by konečně zaměstnanci ve veřejném sektoru začali dostávat peníze podle toho, co dělají (pokud někteří vůbec něco užitečného dělají) a ne podle toho jak dlouho na svém místě hnípají?

Uvidíme...

Volnost byrokratů

K tématu: Vstanou noví úředníci

Drobnosti

2010-08-18T20:00:00.003+02:00

Z trochu jiného soudku
Kupoval jsem ve vinotéce pár kapek vína. Po zaplacení požadované částky hlásí prodavačka, že mě natáhla o 60 korun. A hrozně se omlouvá a vrací peníze. Vůbec jsem si toho nevšimnul, pátek odpoledne je pátek odpoledne.
Tak i takoví čestní lidé ještě žijí mezi námi :-)

Uklízím si trochu v kanceláři
Nikdy bych si nemyslel, kolik nejrůznějších „důležitých“ dokumentů mohou někteří lidé skladovat. Např. Sbírky zákonů z roku 1993 (tak třeba částka 14 obsahuje Vyhlášku ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky o školním stravování), Finanční zpravodaje z roku 1996 a podobné historické dokumenty. V době internetu a elektronických právních předpisů...

Na táboře

2010-08-17T22:30:00.000+02:00

V minulých dnech jsme byli na táboře pro zrakově postižené. Tedy přesněji pro děti se zrakovou vadou. Já (Bob) sice nějaký ty zrakový vady taky mám – např. naprosto špatně vidím věci, které by bylo potřeba doma opravit, pak mám taky velké oči, co se týče aktivit, které se dají stihnout za jeden den, atd. No ale to už jsem trochu odbočil.

Chtěl jsem napsat pár věcí, které mě zaujaly. Mám prý podobný (skoro stejný) hlas s jedním dalším vedoucím. Takže se stávalo, že nevidící připsali všechny moje dobré skutky na jeho účet. Pak se má člověk snažit, když to okolí ani neocení.
Jeden den se hrála hra po Brně, kdy děti měly za úkol zjišťovat nejrůznější věci. Já jsem se jí účastnil jako skrytý doprovod, ale i tak jsem pochytil plno zajímavostí. Např. většina lidí si asi nedovede přestavit, že existují i jiné možnosti zjištění autobusového spojení než běžet na Zvonařku. Informační centrum, internet ani telefon jim asi nic neříká… Škoda. Dvě prudce inteligentní dámy zase nebyly schopny zjistit číslo tramvaje, která jede zadaným směrem. Pro většinu zaměstnanců Magistrátu města Brna pohybujících se ve městě v pracovní době jsem neviditelný. To jsem věděl i předtím, ale při hře se to opět potvrdilo. Pokud do nich přímo nevrazíte, tak si můžete být jistí, že vás neuvidí.

Někteří lidé jsou hodně ochotní – pro účely hry až moc. Jiní zase bravurně uskakují před bílou holí, přestože vypadají velmi unaveně. Ale únava je zase ihned opustí, když tramvaj zastaví a je třeba vyběhnout po schůdcích a zabrat to nejlepší místo. Ale to už je opět jiné téma.
Jiný expert si pro změnu myslí, že nabídku fléten lze omrknout v předprodeji vstupenek na koncerty. Docela komické :-)
Sranda je, když můj svěřenec osloví cizince. Ten mu chce pomoci, ale neví jak. Ale aspoň se snažil, což se o některých domorodcích říct nedalo. Zvyk je železná košile, a tak většina vidících ukazuje při vysvětlování cesty rukama kudy jít, apod.
Tábor jsme přežili a možná se tam ještě někdy uvidíme :-)

Ať nežije dress code!

2010-07-30T23:40:00.001+02:00

Ještěže nemáme v práci dress code :-)

Ani nazí, ani oblečení

Pa pa Ameriko

2010-07-13T05:10:00.002+02:00

Pokud mě zítra na letišti po dnešním komářím útoku poznají a vpustí mě do letadla, tak jsme ve středu večer brněnského času doma :-)
Místopřísežně prohlašuji, že za celou dobu pobytu byli nejotravnější komáři tady - pár mil od Chicaga.
Na víkend nám ale nic neplánujte, už tam něco máme...

Nedaleko měsíčních kráterů

2010-07-05T04:35:00.001+02:00

Dnes ráno jsme opustili území žlutého kameňa (Yellowstone) a zamířili do státu Idaho. Teď jsme necelých 20 mil od Měsíčních kráterů.
Počasí je stále dobré, na horách bylo v noci chladno, ale jinak je sluníčko na denním pořádku.
Dnešní večer strávíme oslavou Dne nezávislosti - na pořadu je i ohňostroj. Kromě toho jsme v kempu dostali koláčky na uvítanou a očekává se, že se dostavíme na společnou "zábavu" spojenou s pojídáním zmrzliny.

Míříme na západ

2010-06-28T04:45:00.001+02:00

Dnes jsme opustili naše dočasné bydliště na západním břehu Michiganského jezera, kde nás po čtyři dny hostili kamarádi. Doufáme, že našimi kamarády zůstanou i nadále. Nafasovali jsme jedno japonské vozítko značky Toyota Corolla, rok výroby 2010, a míříme na západ. Zrovna teď se nacházíme ve státě Minnesota, poblíž hranic s Iowou a Wisconsinem.

This is America

2010-06-25T18:00:00.000+02:00

Přiletěli jsme v pořádku, poprvé v životě vstoupili na mimoevropskou půdu, imigrační úředník nás vpustil bez problémů. Zkušenější cestovatelé říkali, že se stačí tvářit jako blbec a nerozumět anglicky. Tuto metodu jsme asi zcela mimochodem zvolili také. Jinak se tu máme dobře, hned ve středu večer byla v Chicagu pěkná bouřka, ale té jsme se osobně příliš nezúčastnili, jen tak trochu okrajově.

Jo a klidně mám můžete psát sms, z webu to máte zadarmo a z mobilu vás to stojí stejně, jako když jsme v Česku.

Format c:

2010-06-16T22:23:00.003+02:00

Tak jsem právě zformátoval harddisk. Ale na starým (hodně starým) počítači, takže následky nebudou vůbec tragické :-)

Bob

Tohle mě pobavilo

2010-06-16T06:30:00.002+02:00

Tohle mě pobavilo:

Bob

Sobotní deštík s větříkem

2010-06-14T21:25:00.002+02:00

V sobotu večer trochu zapršelo a k tomu zafoukal vítr. Králíci největší smršť přečkali v Brně, takže jejich srst zůstala v podstatě suchá. No, Bobkova úplně ne, ale Bobek si za to může sám, měl se pěkně účastnit rodinné oslavy a neměl pobíhat po venku.

Kolem desáté nastal čas na přesun domů. Ze začátku cesta ubíhala bez problémů – normální situace po bouřce. V Králově Poli byla lehce odkloněná doprava, protože tam byl zatopený kus silnice a vodu odčerpávali hasiči. Další hasiče jsme potkali zrovna zajíždět do hasičky v Soběšicích. Za Útěchovem se situace změnila. Silnice občas připomínala pískoviště, místy to vypadalo, že se zde vyklopila tatrovka plná štěrku. Začali se objevovat popadané větve a přeřezané stromy – hasiči (nebo nějací dobrovolníci?) byli rychlí, už to tady zvládli prořezat. Kolem spadlých drátů elektrického vedení už poskakoval panáček e-oňáček. V Adamově byla naprostá tma. Babice zůstaly pod proudem včetně osvětlení kostela.

Elektřina se rozjela až v neděli někdy odpoledne (možná až večer) – to jsme nebyli doma. Museli jsme zapomenout na výtah, internet, stolní počítač, centrální větrák a užít si pořádné noční tmy, ale ne zas tolik – přece jenom máme doma ještě nějaký baterky a v noci stejně většinou spíme.
Bobek chtěl péct buchtu (pravda pravdoucí), chtěli jsme vysávat, žehlit atd. (to už jsem si trochu zapřeháněl), ale to jsme samozřejmě (bohužel) nemohli. Ještěže máme i plyn – mohli jsme si vařit :-)

V neděli večer byla další bouřka, takže zase spadli nějaké stromy. Tentokrát hasiči tak rychlí nebyli, tak jsem se musel vracet ze silnice mezi Útěchovem a Adamovem zpět na Lesnou a pak zase přes Maloměřice a Bílovice domů.

Bouře na jihu Moravy si vyžádala dva lidské životy
Bouře řádila. Padaly kmeny, v Blansku strom zabil ženu

Balkánská cesta: Albánie

2010-06-02T18:00:00.006+02:00

V pátek 14. 5. 2010 jsme vyrazili do Albánie. Pro pobyt v této zemi jsem ani nepotřeboval druhý pas, který jsem si sebou pro jistotu vezl. Byl jsem totiž dřívějšími účastníky obdobného výletu informován, že si jejich pasy minule nechali na celnici a oni jeli bez pasů. Pak jim je v pořádku vrátili a všechno bylo OK, ale říkal jsem si, že když už ty dva pasy mám, tak je využiju. Nakonec nám pasy na celnici vrátili a ještě jsme do nich dostali razítko. Jako za starých časů :-)

Míříme do města Drač. Předtím projedeme kolem Romo de Janeira, přejedeme most, co vypadá, že každou chvíli skončí v řece vytékající ze Skadarského jezera a mineme mraky a mraky rozdělaných staveb. Na silniční stavby si prý často najímají rovnou i zahraniční dělníky, aby to mělo požadovanou kvalitu. Domy jsou hodně financované od lidí (většinou mužů), kteří odešli za prací do zahraničí. To pak vyvolává problémy se sňatky. Je málo mužů, co zůstávají doma a ještě jsou hodně přebraní. Na získání Albánky prý stačí dovézt cca 1000 € a nějaké ty dárečky rodině a svatba je na světě. Navíc jsou prý albánské ženy oddané a poslušné a rády se přizpůsobí partnerovu náboženství. S muslimskou vírou to v Albánii prý vůbec není nějak moc horké - albánští muslimové bez problému jedí například vepřové.

Albánci prý vydělávají asi 70 € na člověka a měsíc, mají dobrý systém školství, dobře se učí cizí jazyky, o všem rádi smlouvají. Na střechách domů jsou barely, kam čerpají vodu, když zrovna jede elektřina. A průvodkyně dodává, že je to nejzkorumpovanější stát, co kdy viděla (v Česku už byla). Albánie je od roku 2009 členem NATO. Špatně vyvinuté je územní plánování a podle toho také ten "rozvoj" vypadá. Nicméně investičních příležitostí je tam nyní spousta.

V Drači nás otravují nějací přičmloudlí somráci (jejich variantu už jsme předtím potkali i v hercegovinském Mostaru). Prohlédneme si zvláštní symbiózu antických památek a novodobých staveb, zamíříme na pobřeží. Namočil jsem si ruku v albánských pobřežních vodách :-)

A míříme do Tirany. Cestou je plno reklam kolem silnic. Mimo jiné také na ČEZ. Její fasády nejsou nudně šedé, ale přímo pestrobarevné. Starosta se prý inspiroval v Paříží. V Tiraně jsem si koupil něco jako hamburger - cena byla 140 LEK, zaplatil jsem 2 € a dostal zpět 120 LEK, za 110 LEK jsem si koupil tři kopečky zmrzliny. Kurz 100 albánských LEK je asi 18 Kč. Zajímavé na tom bylo, že na hamburger nestačilo jedno euro :-) No, nepochopil jsem to, ale ne vždy se musí člověk snažit všechno pochopit. Pak jsem chtěl vyhodit odpadky. Nikde tam nebyl odpadkovej koš. Místní personál nemohl pochopit, co po nich vlastně chcu. Standard je hodit ty odpadky na zem, nebo je nechat někde povalovat, ale to se mi nechtělo.

V Tiraně (i na přístupových silnicích) je všude plno policajtů. Probíhá nějaká protestní akce spojená s hladovkou na hlavní ulici. Také nás velkou část cesty doprovází prodejce tužek z Kosova, který se nám neustále snaží něco prodat. A ještě musím napsat, že jsme jeli kolem Ufo univerzity. Ta je zřejmě proslulá tím, že nikdy neuvidíte diplom, nebo nevím...

Jinak jsou všude samý obchody a služby, co se týkají aut. Autoprodejny, autobazary, autovrakoviště, autoservisy, automyčky... ale lékáren jsem třeba moc neviděl... Na první pohled a na první dojem to na mě působí tak, že auta jsou pro Albánce všechno.

Na zpáteční cestě jedeme přes přes Lezhe, kde je mauzoleum Skanderbega - Gjergje Kastrioti, po němž se jmenuje i známý koňak, který jsem si taky zakoupil. A ještě fíkovou marmeládu. Obojí Made in Albania. To už bylo ve městě Skadar, které jsme taky trochu okoukli. A pak už jen pevnost Rozafa a míříme zpět do Černé Hory.

Fotky z Albánie

Balkánská cesta: Černá Hora

2010-05-31T07:00:00.006+02:00

Ve čtvrtek 13. 5. 2010 odpoledne přijíždíme do Černé Hory. Země, která má asi 650 tisíc obyvatel, je v současné době poznamenána nástupem zahraničních investorů (zejména z ruského a arabského světa), kteří nakupují za neuvěřitelné peníze nemovitosti. S ruskými nápisy se tu lze již běžně setkat. Za pár let to prý bude země jen pro bohaté návštěvníky. Na výkopové a stavební práce a další neoblíbené činnosti jsou prý nejčastěji najímání Bosňáci. Je pravda, že koupací sezóna je tu hodně dlouhá - od konce května do poloviny října.

Na hranicích je to jako za starých (pro někoho možná dobrých) časů. Celníci vybírají pasy a jednají podle nepsaných zákonů celníků. Mračí se a tváří se důležitě, dělají vše pomalu (dvakrát pomaleji než si sami myslí, že je možné).

Přejíždíme trajektem Boku Kotorskou a míříme do Budvy, kde nás ubytují v areálu Slovenská plaž (což neznamená Slovenská pláž, ale Slovanská pláž, tj. pláž všech Slovanů). V koupelně je fén, který bzučí jak masařka. A bzučí vždy, když je rozsvíceno světlo. Budva je v největší sezóně rušné turistické středisko, plné nočního života a go-go tanečnic (říkala průvodkyně). Neověřeno, příště budeme muset dojet trochu později.

Později večer se dívám na hokej se Švédskem (2:1 pro Česko) a ráno zase na poker. Zkusím se z toho trochu poučit (no, zatím se to úplně nepovedlo). V pátek 14. 5. 2010 míříme do Albánie. Předtím ale ještě projíždíme kusem Černé Hory. Poloostrov Sveti Stefan, městečko Sutomore, kde nastupuje naše průvodkyně po Albánii - Černohorka Zorica Ivanović - albánský prý dobře mluvit neumí (jen základy), ale rozumí jim prý všechno. Také zná dobře místní (albánskou) situaci a mluví slovensky, částečně i česky. Dále město Bar, tisíce starých oliv (prý 200-300 let), začínají mešity, albánské obyvatelstvo, autostráda - kozí stezka - silnička, kde se nevyhne bus a auto a v neposlední řadě černohorské mercedesy (oslíci).

Ještě před přejezdem do Albánie jsme se dozvěděli další zajímavosti. Tak v Černé hoře (ale i v Albánii) prý pracují jen ženy a cikáni. Chlapi prý posedávají hlavně v kavárnách. A ještě něco o olivovníku a vinné révě. Oliva (olivnovník) je prý jako matka. Živí vás, i když se o ni vůbec nestaráte a nezajímáte. Naopak réva je jako žena. Když se nestaráte, tak je hned u souseda. Otázkou zůstává, zda to platí jenom pro Černou Horu a přilehlé země... Večer, po návratu z Albánie, jsem se díval na Vratné láhve - dávali je zrovna na srbské televizi v původním znění s titulky :-)

Následujícího dne ráno je bouřka. Fouká prý jugo. U autobusu nás hlídá přítulný pes, co ale nežere sušenky. Stoupáme horami Lovčen, v nichž se skrývá plno pohraničních rakousko-uherských a tureckých pevností, k bývalému hlavnímu městu černohorského království Cetinje. To má také mimo jiné velmi vysoký roční úhrn srážek, což se při naší návštěvě potvrzuje.

Chvíli neprší a chvíli je průtrž mračen a my vstupujeme do bývalého královského paláce dynastie Petrović-Njegoš - dnes je tu Národní černohorské muzeum - muzeum Krále Nikoly. Král Nikola I. Petrović-Njegoš měl mnoho dcer a přezdívalo se mu tchán Evropy. Jeho dcery bylo možno nalézt na mnoha evropských trůnech. V paláci nalezneme kromě českého skla také například díla od Jaroslava Čermáka, jehož obraz Černohorka je k vidění ve Velkém Meziříčí.

Vzhledem ke špatnému počasí vynecháváme výstup na nejvyšší vrcholky pohoří Lovčen a míříme na ochutnávku místního pršutu, kravského sýra, červeného vína, medoviny, domácího chleba a na obhlídku sušárny pršutu. S Lovčenem a jeho krasovým charakterem, jedovatou zmijí růžkatou, rysy, vlky a divokou zvěří jsme se tedy moc seznámit nestihli.

Po kotorském žebříku (autobus občas musel couvat desítky metrů, když se chtěl s někým vyhnout) jsme sjeli do Kotoru - města, nad nímž se vypíná pevnost sv. Jana. Objíždíme Boku Kotorskou a míříme zpět do Chorvatska.

Na obrázku je ukázka typické černohorské češtiny - např. kompleksu, bespečnost, balkonske dveře, materijalni ani jakykoliv jini druh zodpovednosti.

Fotky z Černé Hory

Balkánská cesta: Bosna a Hercegovina

2010-05-29T08:00:00.000+02:00

Ve středu 12. 5. 2010 jsme vyrazili na výlet do Bosny a Hercegoviny (BaH). Tedy spíše do Hercegoviny.

Po rozjezdu autobusu se průvodkyně zeptala: "Prosím vás, máte s sebou všichni pasy?" A už se autobus otáčel a někteří mazali zpátky pro ně do hotelu. Už chápu, že se nejedná o zbytečnou otázku.

Na hranicích do BaH je to v pohodě - přestože nejsou v EU, a asi v ní ještě brzo nebudou. Ne, jak dřív na libovolných maďarských hranicích, kde se hošíci pohraniční vždycky tvářili strašně důležitě. První naší zastávkou je městečko Počitelj.

Následuje Mostar - město silně poznamenané válkou. V Mostaru jsme vyběhli na minaret u mešity paši Koski Mehmed. Součástí prohlídky města se stal občasný doprovod žebraček specializovaných na větší turistické skupiny. Na slavném Starém mostě tentokrát skokani nebyli. Asi i tady bylo ještě před sezónou a nevybrali by dost. Ve městě už je spousta krásně opravených budov, ale také ještě hodně domů, které jsou doslova rozstřílené a vypálené.

Míříme do Medžugorje - tak tohle fakt nemusím. Tento způsob víry (i když o víře bych tady asi moc nemluvil, spíš o businessu) se mi nezdá zrovna nejlepší. Ale bylo pěkně, tak jsem si udělal hezkou procházku :-)

Zpátky jedeme přes Ljubuški a panoramatickou silnicí se vracíme do Podgory.

Fotky z Bosny a Hercegoviny

Rozlučka ve velkém stylu

2010-05-28T10:00:00.002+02:00

Od příštího měsíce nastupuji do nového zaměstnání. Na současném místě jsem byl 7 let. Na rozlučkovou akci (pořádanou naším top managementem) se dostavilo 7 lidí (1 top top top vedoucí, 1 top top vedoucí, 2 top vedoucí, 2 kolegové - minimálně 4 kolegové chyběli, protože jim nikdo neřekl nebo se na ně nepočkalo a já). Strávili jsme spolu zábavných 7 minut, kde mi bylo uděleno 7 důležitých rad typu: hlavně nám tam neudělej ostudu; máme obavy, zda to zvládneš; budeš si tam muset udělat pořádek a být tvrdej; hlavně si dávej bacha, co podepisuješ apod.

Není vůbec špatné mít správné kolegy a nadřízené :-)

Bob

Balkánská cesta: Chorvatsko

2010-05-26T18:00:00.010+02:00

Bob vyrazil na Balkánskou cestu - do Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory a Albánie. Ne sám, ale s cestovkou. Ale šlo to :-)

Bylo potřeba si zvyknout na různé návyky některých mých spolucestujících - chleby s paštikou, chleby s řízky - vše řadně zabaleno v alobalu. Zrající sýry jako svačinka do autobusu. Láhve na pití zamotané v igelitových sáčcích - no dřív se to tak dělalo, když byly jenom špatně těsnící láhve od octa, ale dneska už je to trochu přežitek. Ty petky fakt těsní dobře. Nosím si v nich víno, musím to vědět. Včasné příchody na všechny srazy (a přitom mají málo času, protože se hrnou, aby byly všude první). Sraz je v osm. Přijdu tam za sedm osm a už tam všichni jsou. Tohle odněkud znám. Ale není to z práce :-) Taky se občas ptají, proč stojíme a nejedeme. No ona občas musí být bezpečnostní přestávka.

V úterý 11. 5. 2010 začínáme v Trogiru. Následuje Split a jeho Diokleciánův palác. Nepředstavujte si nějaký barák - jako jeden dům. Jedna se o celou část města...

Pokračujeme do Podgory, kde budeme bydlet. V letovisku je před sezónou docela mrtvo. Na nějakou večerní zábavu to moc nevypadá. V hotelu nám společníky při jídle na terase s výhledem na ostrovy Hvar a Brač dělala drzá kočka a oprsklej holub. Někteří čísníci se snažili o češtinu. Bylo to sympatické, ale místy trochu komplikované. Kdyby mluvili chorvatsky, tak bychom si možná rozuměli lépe. No, už si dovedu představit, jak se cítí Poláci, když na ně Češi zkouší mluvit "polsky". Jo a číšníci z Podgory pracují v zimě v Česku - jeden říkal, že třeba v Olomouci.

Ve středu zamíříme na jednodenní výlet do Bosny a Hercegoviny. Ve čtvrtek 13. 5. 2010 jedeme dále na jih. Nejprve delta řeky Neretvy. Dále přes bosensko-hercegovinský koridor k moři (ano malý přístup k moři nemá jenom Slovinsko, ale také Bosna a Hercegovina, zatímco Srbsko je opravdu nyní již jen suchozemský stát). Kolem nás je teplé a mělké moře, kde se chovají ústřice, škeble a podobně. Po rozhovoru s řidiči na benzince zjišťuji, že autobus má nádrž asi 750 litrů a spotřebu kolem 25 litrů na 100 kilometrů. Silnice kolem pobřeží se nekonečně táhne a trochu mi to připomíná Norsko.

Dorážíme do Dubrovníka. Zde je již sezóna v plném proudu a město je plné nejrůznějších nadháněčů a turistických atrakcí. Také plné čtyřnohých koček a turistů dychtících vyrazit na hradby. Já se na hradby dostávám boční cestou, takže můžu procházet až k nejbližšímu kontrolnímu stanovišti a pak se musím zase vrátit ven. Z Dubrovníka míříme stále na jih do Černé Hory a Albánie.

Do Chorvatska se vrátíme pozdě odpoledne v sobotu 15. 5. 2010 a opět jedeme do Podgory. V neděli 16. 5. 2010 ráno prší, pak přestává, ale jsou pěkné vlny na moři. My vyrážíme na Plitvická jezera a doufáme, že tam nebude úplná průtrž. Ze začátku bylo hezky, pak začalo pršet. Celkově bylo hodně vody, ale šlo to. Zde dávám odkaz na něco jako Poklad na Stříbrném jezeře (zvuk nesedí, ale obrázky jo).

Zpátky domů jedeme kolem vodních mlýnů v Rastoke. Pak opanují autobus Bobule. "A pak špačci. Jenže střílet se může na hejno, které má víc než tisíc hlav. A kolik má tohle hejno? 1000!"

Po Chorvatsku jezdilo plno aut Renault Clio. A na Eurosportu byla reklama na Czech Republic.

Fotky z Chorvatska

Žlutý vlak

2010-05-26T09:05:00.000+02:00

Tak jsem jel žlutým vlakem. Nerozdávali sice ovoce, noviny ani pití, ale pořád to bylo lepší než rachotiny patřící podivné společnosti ČD. Škoda, že to byly jen ukázkové jízdy a o skutečné konkurenci si můžeme nechat jen zdát...

Drobnosti

2010-05-20T10:15:00.005+02:00

Bob vyhrál v soutěži zdravotní pojišťovny koloběžku :-) Koloběžka není moc vidět, ale za to já nemůžu...

Dvě foto ze seriálu Pryč z (s) Ti(ty)rany!

A nakonec "ostřelovači" na brněnském Majálesu.

Králík sám doma

2010-05-17T18:32:00.005+02:00

Minulý týden odjel jeden z králíků na Balkánskou cestu (bližší informace a fotky se tu určitě objeví, co nevidět). Ten druhý králík zůstal logicky doma sám. O tom, co znamená, když je králík doma sám, literatura i internetové zdroje mlčí. Hemží se to tam pouze informacemi, co nastane, když je doma sám muž.

Tak například podle renomovaného serveru "Pan Větvička - poradce v partnerských vztazích" k základním zjištěním v životě bez ženy patří:
* potřebujeme jíst a nakupovat
* potřebujeme mít v čem chodit do práce
* potřebujeme platit složenky a pojištění

Dalo by se říci, že touto fází králík prošel během prvních dvou dní (došly zásoby, došlo oblečení, přišlo inkaso). Dokonce šel ještě dál, když se mu každý den podařilo zaplnit jednu až dvě židle oblečením nebo jinými věcmi.

Postupně přibývalo nádobí (i když ne zase nijak dramaticky, protože jednak králík příliš nevaří a navíc, proč to pořád umývat, když se to stejně hned zítra použije - to by vám jistě vysvětlil každý muž), odpadky i oblečením zaplněné židle.

Ve čtvrtek králík zjistil, že má od neděle na balkóně na sušáku prádlo. Ještěže bylo deštivo a prádlo nemohlo přeschnout ani vyblednout od slunce ;-). Ve čtvrtek taktéž krachla první motivační návštěva (motivační k úklidu). Byla vyprázdněna nejen lednička, ale i zásoby instantních a trvanlivých potravin se povážlivě ztenčily.

V sobotu naštěstí návštěva svou účast potvrdila, a tak se králík odpoledne pustil do základní deratizace bytu. Aspoň povrchově. Tuto náročnou činnost musel králík s návštěvou náležitě oslavit.

V pondělí v poledne byl králík zachráněn - druhý králík je doma a vše se vrátí do starých kolejí.

Na závěr řečnická otázka - který z králíků to vlastně odjel a který zůstal doma sám? A je to důkazem toho, že "domácí" králík je muž anebo toho, že zmiňované teorie jsou nepřesné? Hlavní ale je, že nemáme psa, to už je pak teprve psycho, jak se můžete dočíct v tomto článku.

A co chlapci s dlouhými vlasy?

2010-05-07T06:40:00.001+02:00

Obrázek z nejmenované tělocvičny v Brně-Líšni. A co chlapci s dlouhými vlasy? S těmi se nepočítá? Nebo jsou snad dívky diskriminovány? A to máme 21. století...

Rybka zvaná šulinokaz

2010-05-04T06:00:00.002+02:00

Věděli jste, že existuje rybka šulinokaz? Já teda ne... Zde je důkaz!

V Kosticích

2010-05-03T18:00:00.002+02:00

Ze soboty na neděli jsem byl koštnout pár vín v samotném cípu jihovýchodní Moravy - v Kosticích. Jeli jsme z Adamova a zajímavý je, že u Kostic (na druhém břehu Moravy) je taky Adamov :-) Prostě všechny cesty vedou do Adamova.

Na pořadu byla i odrůda Alibernet. O té jsem předtím neslyšel (ne že bych byl nějakej vinař, ale některý odrůdy si už pamatuju).

Bob

Na kole za špekoni

2010-04-26T19:00:00.002+02:00

V sobotu jsme vyjeli na malou projížďku na kole - letos první. Naším cílem bylo ohniště kousek nad Soběšicemi, místo, kterému říkáme už od doby kamenné Skalka. Opékali se špekáčky, probíralo se všechno možný a pak jsme zase jeli domů. Cestou tam i zpět to samozřejmě bylo hrozně do kopce, Bobek málem dostal infarkt, taky jsem měl tak obecně blbý nápady - třeba jsem předjel autobus stojící v zastávce... Ale jinak pohodové odpoledne :-)

V Hartválu

2010-04-19T20:30:00.001+02:00

Část minulého víkendu jsme strávili v Hartválu (Hartvíkovicích) a blízkém okolí. V sobotu dopoledne jsme se vydali na obhlídku nejbližších zajímavostí. Odpoledne potom přes most na druhou stranu přehrady a dále až ke zřícenině hradu Holoubek, z něhož se dochovaly zbytky válcové věže a základy paláce.

V neděli jsme vyjeli na projížďku lodí. Nástupní můstek na zastávce byl cca 30 centimetrů pod vodou - nezvykle hodně vody - tak jsme si natrénovali přelezení na můstek přes zábradlí, ale museli jsme zpět, protože stání na můstku může být nebezpečné. Nakonec nám posádka lodi hodila záchranný vstupní můstek a dostali jsme se na loď suchou nohou. Bobek plavidlo dokonce kormidloval a neutopili jsme se :-) (foto VD) Krásná byla zejména plavba kolem (polo)ostrova, kde stojí zřícenina hradu Kozlov.

Jinak mám (Bob) prý míň utírat nádobí, říkaly to zdroje ze staré školy.

Plavčík na lodi prodával historické lístky.

Pár fotek

Z Bobova mobilu IV.

2010-04-16T19:30:00.002+02:00

Zelené pivo už v úterý a navíc při sportu.

Na železnici se asi zase začalo šetřit na těch "pravých" místech. Je třeba spálit všechny pet láhve, staré gumáky a ojeté pneumatiky.

Zábava na pokeru

2010-04-14T19:00:00.003+02:00

Na pokeru sice můžete za večer prohrát třeba tolik peněz, jako kdybyste šli do kina (v mnou zvoleném způsobu hry), ale rozhodně to za to stojí.

Na minulé seanci vynikl suverénně Vojta se svým neobyčejným trikem - zachycení letící misky plné čehosi v letu tak, že se ani jeden kousek nevysypal. A pozor - chytal jen jednou rukou :-)

Hlavně vědecky

2010-04-14T06:00:00.003+02:00

Žádost kraje Vysočina o přistoupení k projektu "Udržitelná městská a regionální spolupráce pro polycentrický teritoriální rozvoj v konkurenceschopném regionu CENTROPE" - Zápis z RMB č. R5/138 (23.03.2010)

Někdy mi to připomíná přísloví vědecky.

Opět na svatbě

2010-04-12T20:00:00.003+02:00

Předchozí roky se se svatbami roztrhl pytel - někdy byly dokonce dvě svatby v jeden den.
Letos je to slabší, tak jsme vyrazili na svatbu do divadla. Na Dokonalou. Nebylo to dokonalé, ale rozhodně dobré, patřičně zamotané a zábavné. I králíci se musejí bavit.

Pak jsme byli taky na Manon Lescaut od Studia Aldente.

Rádi v Bílých Karpatech

2010-04-10T10:00:00.007+02:00

Na Velikonoce jsme vyrazili do Bílých Karpat. Konkrétně do jejich jihozápadního koutu - do Radějova.

Jak Bobek napsal na Facebooku: příjezd - slivovice - výlet - slivovice - víno - výlet - víno. (On Bobek teďka vůbec miluje spíš Facebook, takže až se tady od něj něco zase objeví, tak volejte sláva a tři dny se radujte). Na naši obranu je třeba říci, že jsme mnoha místním lákadlům odolali - vynechali jsme nedělní košt slivovice, také nedělní košt vína a v neposlední řadě velikonoční zabijačku. Také jsme zcela tradičně vynechali všechny "nezbytné" velikonoční pondělní zvyklosti. Mysleli jsme si, že nám to na Slovácku neprojde, ale prošlo, a to kupodivu velmi hladce. Zkrátka už to není, co to bývalo :-)

Cestou do Radějova i zpět jsme jeli přes Ždánický les, o kterém si Bob stále myslí, že se jmenuje Žďánický les. Ale Bobek moc dobře ví, že jsou Ždánice a ne Žďánice.

U Radějova je obora, ve které se může chodit jen po turistické značce. S oborou je problém. Přemnožení daňci. Bob jednoho viděl při přebíhání přes cestu. Bobek ho neviděl, protože je malej a daněk byl za jeho horizontem. Jinak celou sobotu bylo krásně a svítilo sluníčko.

Při cestě přes vrchol Bukovina (583 metry nad mořem) se také zjistilo, že Bobek neví nic o česko-slovenském rozvodu. Kdo neví, může lehce zjistit. Fotky ze soboty.

Hlavními cíli druhého dne byly pravé horňácké obce Hrubá Vrbka, Malá Vrbka a taky větrný mlýn v Kuželově. U mlýna nepřekvapivě fučelo, ale nutno říci, že v neděli foukalo skoro všude. Také nepřekvapivě je polední přestávka od 12 do 13 hodin (specialita Technického muzea v Brně). Zjistili jsme, proč má větrný mlýn dvoje vstupní dveře. Paní průvodkyně také mluvila o sekernících, kteří na mlýně pracovali. Na to se návštěva z Čech zeptala, jak se řekne správně česky sekerník. No správně česky je to pořád sekerník. K mlýnu jsme se dostali pěšky přes národní přírodní rezervaci Čertoryje. Bylo tam skutečně krásně. A to ani ještě většina rostlin nekvetla. Nedělní fotky.

V pondělí pršelo. Původně zamýšlený výlet na vršek Žerotín, proslulý svými vinicemi a také oskerušemi, byl zaměněn za prohlídku zámku v Miloticích. O naše enologické zážitky se obávat nemusíte, víno z dané oblasti jsme si dovezli i tak. Zámek v Miloticích opět potvrdil, že nejsme zámecké typy. Pro nás je zámek prostě moc velká nuda, ale čas od času zajít musíme, abychom se trochu zkulturnili. Tentokrát jsme si rozšířili obzory např. o pojem Imarský porcelán.

Jinak se prohlídka nesla v klasickém duchu: "Vítejte na státním zámku ABC, který spravuje Národní památkový ústav v DEF. Zámek postavil roku #### rod GHCh. V roce #### přešel zámek do rukou pánů z IJK a prošel rozsáhlou přestavbou. Vlevo můžete vidět obrazy od mistra LMN, napravo jsou portréty posledních majitelů - hraběnky OPQ a knížete RST. A postoupíme si do další místnosti...". Pondělní fotky.

Mistr XXX

2010-04-09T06:45:00.004+02:00

Minulý pátek jsem byl na bowlingu. Podařilo se mi hodit tři xka po sobě (triple - tři "strajky" po sobě) - třikrát prvním hodem porazit všechny kuželky.

Několik favoritů mělo mockrát dvě xka po sobě, ale nepodařilo se jim proměnit matchball, a tak se to povedlo mně jako prvnímu. A pak už se začali ostatní opičit...

Bob

Karimatka, karitaťka a kari síť

2010-04-08T18:00:00.002+02:00

Chtěli byste spát na (v) kari síti? Já tedy ne. Já totiž ani nevím, co to je.

Kdo to nevíte, stejně jako já, tak se na to mrkněte.

Bob

Manažerská přidaná hovnota

2010-04-01T21:00:00.002+02:00

Existují manažeři (vedoucí), kteří něco dělají. Nemám teď na mysli manažery v úseku čerstvých potravin v supermarketu, ani manažery úklidu. Mám na mysli vedoucí, kteří skutečně šéfují týmu lidí, rozdělují práci, kontrolují, nesou zodpovědnost, jsou aktivní, přiměřeně spravedliví, poskytují podřízeným zpětnou vazbu, umí komunikovat, řídit porady, atd. Zde lze jistě mluvit o tom, že tento vedoucí něco nového přináší - o jisté přidané hodnotě.

Pak existují také vedoucí, kteří jenom blbě žvaní (v lepším případě), v horším případě blbě žvaní a nic nedělají, bonzují svým nadřízením, lezou nadřízeným do jisté části těla, buzerují podřízené za to, co sami dělají, apod.

Pro činnost těchto jedinců se zavádí pojem "manažerská přidaná hovnota".

Věřím, že každý má několik takových jedinců ve svém okolí, a proto je zbytečné tento fenomén dále rozebírat.

Jeden svět

2010-03-31T18:00:00.005+02:00

Byli jsme se podívat na pár filmů z festivalu Jeden svět.

Hranice
Slovenské (národnostně maďarské) Slemence patřily do roku 1946 Československu. Roku 1946 byly Rudou armádou rozděleny a část připadla Sovětskému svazu. Jednotlivé části rodin se tak najednou nacházely na opačných stranách hranice a jejich komunikace, návštěvy a život obecně se tak velmi ztížil. Například k návštěvě rodiny 3 minuty za hranicí museli lidé absolvovat čtyřikrát více než stokilometrovou cestu do Prešova pro vízum. I kostel byl najednou v zahraničí. Přestože dělali pohraničníci problémy, aby se jednotlivé rodiny mohly navštěvovat, film ukazuje člověka, který přechází přes hranici v noci s baterkou - a úspěšně. Vzpomněl jsem si na svůj nelegální přechod česko-rakouské hranice v nedávné (předschengenské) době. Až bude po volbách špatně, tak aspoň vím, kudy...

Auto*Mat
Zajímavý dokument. "Vy tady bezdůvodně jezdíte na kole a blokujete dopravu.", "Tady se nic nepropadlo" (zástupce stavební firmy před kráterem ve Stromovce) a další perly. Brno na tom není o mnoho lépe, možná spíš hůře.

A pak taky zaměstnávání Vietnamců v Česku (Země snů), situace v Afghánistánu (Zprostředkovatel) a další (Nevítaní, Rodinná dieta).

O zajíci

2010-03-29T21:30:00.000+02:00

Básnička o zajíci, který se neuměl rozhlédnout před vstupem do silnice...

Zajíc není králík,
je pěkně divokej,
nedaleko horky Ostré,
pálí si to přímo z kopce,
nezavolá ani hej,
skáče rovnou na silnici,
kde se vezou dva králíci,
(chce-li hrát ruletu ruskou,
měl zvolit silnici kluzkou,)
každopádně má dost štěstí,
králík jede pomalu
a brzdy jsou v normálu.

Jiný zajíc na silnici

Naposledy na lyžích

2010-03-25T23:00:00.000+01:00

Letos jsem byl asi naposledy na lyžích - nepočítám prosinec 2010, ani případně listopad 2010. Vodní (ani travní) lyže v létě taky neplánuju.

A poprvé za 2 body a 1000 Kč. Nevím, jak k tomu mohlo dojít, ale rychlost v obci (v Sebranicích) byla lehce vyšší než je povoleno. No, příště musím lépe sledovat okolí silnice. Každopádně do kalkulace cestovních nákladů přidávám necelé 4 haléře na kilometr na hrazení pokut :-)

Ale stávají se v životě horší věci. Někdo si třeba utrhne při badmintonu šlachu a pak si nemůže chodit pro rum, další si zase třeba zlomí nohu při sáňkování... (to jsou nedávné příklady ze života).

Jak se králík nevyfotil

2010-03-22T18:30:00.001+01:00

Lidská blbost a neschopnost nezná mezí. Potvrdilo se to opět minulý týden.

Již předminulý týden dostal králík mailem zprávu, že má napsat, zda má novou pracovní průkazku s fotkou (staré jsou bez fotek). Králík by sice čekal, že zaměstnavatel má o vydaných průkazkách přehled, ale zřejmě nemá, tak se musel zeptat. Nikoho by pravděpodobně také neudivilo, kdyby se úřad začal vyptávat lidí, zda jim vydal občanku, řidičák nebo pas.

Na základě odpovědí jednotlivých respondentů byl vypracován seznam lidí, kteří se mají dostavit k focení. Seznam měl drobnou chybu - byli v něm uvedeni i lidé, kteří novou průkazku mají, přestože nahlásili, že ji mají (a tudíž, že se fotit nepotřebují). Dokonce byla i možnost se k seznamu vyjádřit. Tak se králík vyjádřil, že mu navržený čas focení nevyhovuje, protože tu nebude a navrhl jiný čas. V aktualizovaném seznamu byl uveden v čase, který navrhl.

Nastal den focení. Králík si narovnal uši, vykartáčoval srst a vyrazil do akce. K panu fotografovi se bohužel dostal první seznam - ten, který obsahoval lidi, co se fotit nemusí a také lidi v nevyhovujících časech. Králík se tedy snažil panu fotografovi (našemu spoluzaměstnanci) vysvětlit, že by se vyfotil v jiný čas, ale nejde to. Fotograf by v tom pak měl zmatek. Ani možnosti, že by za ním králík skočil a na počítači pomohl identifikovat svůj snímek, nebo že by si fotograf sám poznačil číslo snímku, neprošly. Prostě je třeba se vyfotit v pořadí, jaké on má v seznamu. Lidi, kteří byli na seznamu navíc (ti, co už se fotili) se mu nakonec po jistě velmi složité administrativní proceduře podařilo ze seznamu vyškrtnout.

Takže se králík nakonec nevyfotil. Zkrátka vyřešit některé "komplikované" problémy není skutečně jednoduché. Ještěže si králík nebral zbytečně kravatu :-)

Ale pan fotograf byl laskav a říkal, že se bude stejně ještě někdy fotit. Ty, co nemohli, nebo byli nemocní. Takže o to nakonec králík asi nepřijde. I když by mu to vůbec vlastně nevadilo.

Jaro už je opravdu tady

2010-03-21T16:50:00.001+01:00

Jaro je už opravdu tady.
Po chodníku nám tady běhá jezevec, zvěř (zejména srnky) se prohání kolem silnic už před sedmou večerní (normálně až tak kolem desáté). A to nemluvím o kanci, který vylezl z roští na silnici a když viděl auto, tak zase zalezl. Ne všechna prasata jsou si rovna, ale některá jsou alespoň chytrá :-)

Manažerem transatlantické komunikace

2010-03-15T17:30:00.002+01:00

Králíci tvořili v sobotu 40 % týmu Telefonní číslo, který se zúčastnil dalšího ročníku hry Sendvič. 60 % týmu hrálo v Česku odpoledne, zatímco zbylých 40 % týmu mělo ráno a nacházelo se na druhé straně Atlantiku.

V našem týmu byli vědci, pedagogové, ekonomové, fyzici, matematici, hudebníci, vedoucí pracovníci, sportovci, profesionální trenéři, basketbaloví rozhodčí a další kapacity.

A pak Bob. Týmově bylo rozhodnuto (a myslím, že velmi správně), že jediný úkol, který bych se mohl pokusit splnit, je zprostředkovat komunikaci přes oceán. Takže jsem se stal manažerem transatlantické komunikace. Jsem na to hrdý :-D

Ale na první místo, ani první desítku, to stejně nestačilo. Díky zlepšenému výkonu v druhém poločase se nám však podařilo probojovat na krásnou 88. pozici (celkem 243 týmů + tým Koleno).

Jeden z našich expertů nakonec vyluštil i šifru MLHA, ve které hrál rozhodující roli právě tým Koleno. Bohužel se tak stalo pár sekund po ukončení hry.

No nevadí, snad příště. Trendy jsou příznivé :-)

Z Bobova mobilu III.

2010-03-09T16:00:00.001+01:00

Zpoždění do jedné hodiny se zřejmě nepovažuje za zpoždění...

Jaro už se blíží i k nám...

Ranní tma je už naštěstí pryč...

Po ránu vidím dvojitě...

Jak sbalit ženu

2010-03-02T15:45:00.003+01:00

Byli jsme s Bobkem na představení Jak sbalit ženu. Bobek říkal, že ho to nezajímá, mě to taky nezajímá (mě balí ženský samy, Bobek je nestačí odhánět).

Ale každopádně to bylo zajímavý, vtipný a poučný :-) Někomu to může připadat nudný, trapný a o ničem, ale nám se to líbilo.

Jedinečná nabídka na prázdniny - MEZISVĚTY

2010-03-02T09:48:00.003+01:00

Bobek se podílí na organizaci této jedinečné akce. Prosím o pomoc se šířením do všech stran (Česko i Slovensko...). Více informací v pozvánce níže anebo na blogu TyfloCentra Brno

Zajímají-li vás moje osobní doporučení, proč se akce zúčastnit, čtěte dále "Desatero, které se do oficiální pozvánky nevešlo":

1. Bude to akce, na kterou budete dlouho vzpomínat (aneb díky bohu za vzpomínkový optimismus)
2. Program bude nabitý a náročný (krycí název akce je Hardcore Krásensko 2010)
3. Odpočinek bude taky, otázka je, jestli ho stihnete (aneb kdo se bude flákat na hře, nestihne odpočívat…)
4. Program bude vyvážený (aneb ráno „hardcore 1 venku psychicky náročný“, odpoledne „hardcore 2 uvnitř fyzicky náročný“, večer + v noci „hardcore 3 venku i vevnitř psychicky i fyzicky náročný“ atd.)
5. Bude-li vás víc, nebudete se bát vlka nic… (aneb když vás bude hodně, nemusíte se bát organizátorů… kdo sežene nejvíc účastníků, toho čeká překvapení ;-)
6. Na Krásensku je krásně! (umožníme poznávání Krásenska a okolí v různých denních i nočních hodinách, v různém počasí, s různými lidmi, za různých okolností…)
7. Organizátoři se už na akci těší, proto musíte jet (už jsme měli první schůzku k vymýšlení programu)
8. Myslíte, že bude zase ovčácká pohádka? Anebo něco mnohem drsnějšího? Přijeďte se přesvědčit.
9. „Dno je od toho, abychom se mohli odrazit…“ (aneb kdo hledá, najde, ale kdo nechce, nemusí)
10. Bude to stát za to! Kdo nepojede, bude litovat!!! Omluvou je jedině vlastní svatba nebo vlastní smrt (nedoporučujeme ani jedno, to už radši jeďte s námi)

Rozesílejte, hlaste se,... těším se na vás. Případné dotazy zodpovím.

Bobek